Praha je plná mikrofarmářů, zahrádkářů a pěstitelů ovoce a zeleniny. Tyhle instinkty se u některých prostě nedají zaasfaltovat a vybetonovat. Je to místy až zoufalá snaha mít někde kousek svého zeleného, něco rostoucího, nějakou maloprincovskou rostlinu, o kterou je třeba se starat.

Doporučuju číst knížky pořád. Jednak patřím mezi tu povedenou partu, co je z toho živa, jednak jsem přesvědčený, že čtení chce trénink a že je velmi choulostivé na pohodlnost. Určitý cit pro čtení zmizí, když se nepěstuje.

Vrátil jsem se zpátky. Mezi rybáře. Po třiceti letech mám zase rybářský lístek. Učil jsem se doma na zkoušky, žena Martina ze mě měla legraci, ale já to vzal smrtelně vážně. U řeky je třeba chovat se podle nějakých pravidel, to mi připadá jasný.

Nezhlukujte se, rozejděte se. Praha je už několik staletí hlavním občanským shromaždištěm. Mívá to prostě větší ohlas, když se sejdou lidé na Staroměstském nebo Václavském náměstí a něčeho se dožadují, než když se sejdou v okresním městě u kašny nebo někde na vsi u hasičské nádrže.

Rakušané to v době post-fritzlovské nemají snadné. Mohou se sebevíc usmívat, ale my mediálně zmasírovaní si stejně řekneme, copak mají asi doma ve sklepě.

Žloutenka typu A zažívá v Praze po letech hubených zase jednou zlaté časy. Média po ní skočila jako slepice po flusu. Nebojácní reportéři se nám hlásí v bílých pláštích přímo z infekčních oddělení a rychlými mluvidly nám do mozku vypalují věty jako…hrozivá čísla…se rychle šíří…očkovat…vakcíny docházejí…a už nás masírují popisem epidemie, co zvolna přechází v pandémii.

Tak bizarní situace se v české politice ještě nestala: ministr zahraničí si najal světovou detektivní kancelář na svého vládního kolegu. Nikoli tajně, veřejně a s kolegovým souhlasem. Podle výsledku pátrání se chtěl rozhodnout, zda mu jeho čest dovoluje setrvat ve vládě. Zvláštní lidé, tihle Češi.

Voda je v létě nějak víc na očích. Vedro, žízeň, koupání a tak. Šel jsem a jel jsem se podívat podle trubek, kde se vlastně voda z vodovodního kohoutku v Praze bere.

„Jen koukej obětovat kus prázdnin na brigádu a vydělej si nějaké peníze. Uvidíš, budou se ti hodit a taky aspoň poznáš jejich cenu“. Ano, už i takovéhle fotrovské věty jsem svým dětem řekl. Dívaly se na mě při mém proslovu většinou s pohledem, říkajícím tlumočeno slušně: No jen se vypovídej, mudrci!

V Praze na Hradě úřaduje český prezident. Momentálně se, bohužel, už druhé funkční období jmenuje Václav Klaus. Patřím pár let k české menšině, která ho nepovažuje za svého prezidenta. Je mi směšné, jak je sebestředný, jak ze sebe dělá vůdčí typ, přestože je pro mě skutečným prototypem antichlapství.