Svět nikdy nebude dostatečně vděčný třem velkým mužům 20. století, kteří porazili komunismus. Ano, ten neuchopitelný triumvirát lidského ducha zná v naší civilizaci snad každý – politik, papež a pisatel, prezident Ronald Reagan, Jan Pavel II. a Alexandr Solženicyn. Avšak za nimi v rozmazané dálce se skrývá ještě jeden vítěz, ještě jedna poněkud nezřetelná osoba, postava beze jména a bez tváře: mudžahedín.

Oliver Andrássy se v tomhle časopise pozastavuje nad zdánlivou nepříčetností europolitiků a zcela mrzoutsky dokládá, že za vše může většinová demokracie blbců, protože chudáci politici, mají-li uspět, tak se musí podprůměru přizpůsobit. Nevím, nevím.

Nad pádem mediálního magnáta Ruperta Murdocha (80) se píší v Anglii i v Americe rozradostněné levicové a poněkud předčasné nekrology, jeho rodinný koncern ztratil jeden bulvární nedělník a nezískal padesátiprocentní podíl v BSkyB, třetí nejsledovanější televizi (má 39 %), což měl před skandálem téměř jisté.

Vypuklo léto. Zanechme nešťastnou Evropu, jak se dnes nešťastně říká Evropské unii, svému nešťastnému osudu.

Vypuklo léto. Zanechme nešťastnou Evropu, jak se dnes nešťastně říká Evropské unii, svému nešťastnému osudu.

Minulý pondelok zažilo Nemecko čierny deň svojej demokracie. Ale oveľa horšie vyhliadky než nemecká demokracia má hospodársky model tejto krajiny. Vládna koalícia kresťanských demokratov (CDU/CSU) a liberálov (FDP) na čele s Angelou Merkelovou sa totiž o druhej ráno, po maratóne rokovaní, rozhodla do roku 2022 vyradiť z prevádzky všetkých 17 atómových elektrární.

Média musí být nepochybně kritická vůči každé vládě, musí její činy poměřovat tradiční morálkou a přízemním realismem, jinak bychom rezignovali na zlepšování světa a politici by nás brzy přivedli svými nápady a korupcí na mizinu. Někdy mám však dojem, že je dnešní komentariát všude v Evropě (bez ohledu na politický předsudek) naprosto jednotný ve svém pesimismu a negativismu. Jinými slovy – až na malé výjimky není loajální vůči městu a reálnému světu a dokonce ani vůči sobě, jako by se divil, že jsme ještě nespáchali sebevraždu.

Česká a slovenská literatúra sa od seba pomaly, ale isto vzďaľujú. A tak sa stane, že vynikajúci román Zeptej se táty čítame až rok po smrti jeho autora a zároveň pár týždňov po tom, ako dostal cenu Magnesia Litera za Knihu roka 2010.

Očekával jsem, že nové české vydání Zániku Západu od Oswalda Spenglera z roku 1918, který na základě mylné cyklické teorie historie předpovídal jakýsi konec naší civilizace, rozvíří u nás diskusi o její podstatě a výzvách do budoucnosti. Nestalo se, avšak na Západ od nás se toto téma neustále přetřásá. V Anglii dokonce vznikl časopis Standpoint, který má záchranu západní civilizace ve svém programu.

„Je sobota večer a v sobotu večer, když není žádný večírek, kam by se dalo jít, ani koncert, a všichni už viděli všechny filmy, většina lidí zůstává doma, zve přátele a telefonuje.” Tento nudný a nezmyselný večer sa ničím nelíši od ostatných nudných a nezmyslených večerov.