Marcinková na sociálnej sieti uviedla, že opozícia predložila do Národnej rady SR uznesenie k sankciám Európskej únie proti Rusku. Tvrdila, že malo zaviazať vládu na podporu sankcií aj bez jeho prerokovania.

PLAN.ART pre vás opäť pripravil víkendový TO DO list.

„Ahoj, Jaroslave, chybíš nám. Máme tě rádi,“ čte Jaroslav Halajčík z dopisu, který mu poslala na západ Ukrajiny jeho rodina. Odmlčí se, zvedá oči od papíru a překládá ho. „Dál už je to osobní,“ nechce ve čtení pokračovat. „Ještě pusu mi posílá,“ jásá 36letý Slovák. Jaroslav Halajčík je prvním občanem členského státu Evropské unie, který se dostal do zajetí na Ukrajině, když bojoval na straně Ruska.

Ľudstvo trápi samota. Švédi sa ňou vraj už vážne zaoberajú. Majú aj národnú stratégiu proti samote. U nás to, myslím, príde na rad, hneď ako doriešime, kto vlastne sme, čo povedal Štúr, ako to myslia medvede a ako to bolo so slovenským štátom, a kde sú peniaze. Takže povedzme takých sto a viac rokov. Dovtedy aspoň táto kratučká úvaha.

Prečo má bývalá herečka, poslankyňa NRSR a diplomatka obavy o osud Slovenska. Pre konanie Roberta Fica a Roberta Kaliňáka nemá ospravedlnenie. Musíme premiéra prinútiť povedať, o čom sa rozprával s Putinom. Kto nám priniesol kresťanstvo a čo si myslí o smeráckych oslavách na hrade Devín.

PLAN.ART pre vás opäť pripravil víkendový TO DO list.

„Putin by mal pochopiť, že ide cestou Brežneva. Sám kedysi povedal, že Sovietsky zväz sa rozpadol, pretože minul príliš veľa na zbrojenie, a teraz robí presne to isté,“ uviedol šéf poľskej diplomacie.

Česká politická reprezentace provozuje už tradičně zvláštní hru, která spočívá v tom, že česká veřejnost je ráda obelhávána. Jde o postoj, který se tu dědí už několik generací. Mám na mysli mlžení v otázkách zahraniční politiky, přičemž pokaždé, když se tak stalo, následovala katastrofa s velmi bolestivými a dlouhodobými následky. Dělo se to v roce 1938, 1948 i 1968, poněkud také v roce 1989. A stejné je to i nyní, ve volebním roce 2025, kdy je Česká republika konfrontována s fatálním ohrožením nejen ze strany fašistického Ruska.

Tento projekt vznikol z jednoduchej otázky, ktorú si kladiem čoraz častejšie: Ako sa máme? Ako sa cítime v krajine, ktorá ide nesprávnym smerom, a vo svete, ktorý sa mení rýchlejšie, než stíhame sledovať?

Po amerických voľbách sme vedeli, že bude zle, ale že bude zle tak rýchlo a intenzívne, to nás mnohých šokovalo. Amerika nezačína byť „znovu veľká“, naopak. Kolíska demokracie strmhlav padá. V téme tohto čísla uvažujeme, prečo a kam.