Titul eseje je svou obsažností tak olbřímí, že určitě nejsme schopni jeho úplného rozvedení a vysvětlení. Všechny tyto podoby, modality, variety, fasety jsou ovšem od konce 19. století a v průběhu celého 20. století v dějinách slovenské společnosti přítomny a věnovali se jim významní slovenští, a nejen slovenští, historikové, filozofové a sociologové, každý ve své specializaci.

Jestli někde nabrala situace po listopadu 1989 v tehdejším Československu opravdu rychlou změnu kurzu, byla to zahraniční politika. Prvním cílem nového osazenstva Černínského paláce se stal co nejrychlejší odchod okupačních sovětských vojsk.

Americký prezident Donald Trump se domnívá, že je „čas pokročit“ s návrhem zákona o zpřísnění sankcí proti Rusku. V rozhovoru pro televizi ABC News to prohlásil senátor a iniciátor tohoto zákona Lindsey Graham.

Česká politická reprezentace provozuje už tradičně zvláštní hru, která spočívá v tom, že česká veřejnost je ráda obelhávána. Jde o postoj, který se tu dědí už několik generací. Mám na mysli mlžení v otázkách zahraniční politiky, přičemž pokaždé, když se tak stalo, následovala katastrofa s velmi bolestivými a dlouhodobými následky. Dělo se to v roce 1938, 1948 i 1968, poněkud také v roce 1989. A stejné je to i nyní, ve volebním roce 2025, kdy je Česká republika konfrontována s fatálním ohrožením nejen ze strany fašistického Ruska.

Uplynulo 10 let ode dne, kdy Donald Trump sjel ve svém mrakodrapu zlatým eskalátorem a oznámil kandidaturu na prezidenta. Spojené státy nasedly do vozidla, a svět se tak stal spolujezdcem divoké jízdy.

Podle dopisu bývalého kontrolora agentury se znovu objevují úplatky ve výši 5 až 20 procent za přidělení dotací.

Historické nevědomí většiny české politiky a publicistiky vnímá minulost nejspíš jako jídlo ve školní jídelně. Stačí si vybrat jen kousky, které chutnají, a zbytek se může vyhodit. Skutečná historie je ovšem mnohem spíše energetickou tyčinkou, u které záleží na každé kalorii, kterou může poskytnout, bez ohledu na chuť. Jen taková historie může přinést ponaučení a pomoci nám přijmout pravdu o nás samotných, bez hloupých legend a falešných hrdinů.

Pokud bychom hledali člověka, který i vlivem rodinné historie, důkladného studia archivů a svou publicistickou prací dokonale pochopil Rusko, těžko bychom našli lepší jméno než Vladimír Bystrov. Muž, který věděl, jak a proč je Rusko nebezpečné, se narodil před 90 lety, zemřel před 15 lety a 80 let po válce by se asi hodně divil, jak se tady o některých aspektech naší historie debatuje.

Zároveň se obrátil na šéfku Evropského parlamentu Robertu Metsolaovou, kterou v dopise požádal, aby se celou věcí Brusel zabýval.

Je to už více než tři roky, co se Ukrajina brání barbarskému vpádu ruské armády na své území. Zpráv a informací je o tom ve veřejném prostoru dostatečné množství a lze si tak o této záležitosti učinit objektivní závěr. A ten je zcela jednoznačný, jednoduchý a nemilosrdný: ve své základní hodnotové rovině je to boj dobra proti zlu.