Je pol ôsmej, autá ako veľké čudné ryby blúdia v šedom novembrovom ráne ulicami, číhajúc na parkovacie miesta. Autá, ktoré nám zožrali chodníky a časom zožerú aj nás. Je ticho, ranná hmla akoby obaľovala zvuky mesta.

Výmena názorov medzi Jurajom Karpišom a Mojmírom Hamplom na stránkach nášho časopisu sa postupne rozrastá. Po minulotýždňovom príspevku Jána Tótha prinášame ďalší pohľad. Tento raz českého ekonóma Lukáša Kovandu.

Stretnutia skupiny Bilderberg sú podľa milovníkov konšpirácií nebezpečné a zákerné. Realita je oveľa prozaickejšia a nudnejšia. Bilderberské stretnutia zďaleka nie sú také diabolské seansy. Sú to diskusné a spoločenské stretnutia, to áno, stretávajú sa tu mocní a bohatí, čo tiež sedí, takisto ako fakt, že ide o príležitosť k politickému a ekonomickému lobingu. Ale inak ide o stretnutia, ktorým dominujú vyslúžili dôchodcovia.

Téměř třičtvrtě století od prvního vydání vychází u nás podruhé text, jenž si původně kladl za cíl seznámit svět s názorem tehdy již renomovaného autora, proč německý národ v drtivé většině podlehl volání nacistické ideologie a slepě následoval psychopatického vůdce.

Už čtvrtý ozbrojený konflikt v Gaze od roku 2005, kdy se Izrael z okupace enklávy stáhnul. Je to uprchlický tábor a jedno z nejpřelidněnějších míst na světě.

Kniha profesora Christophera Clarka Náměsíčníci je typicky absurdním příkladem revizionismu pravd známých a dávno intelektuálně ověřených.

Po novembri ’89 sme sa s demokraciou začali spoznávať za pochodu. A často sme otvárali oči, čo to naozaj je, tá vláda ľudu. Stále však máme právo zúčastňovať sa na občianskom, a teda aj politickom živote v súťaži ideí, ideológií, záujmov.

Sotva skončilo politické zemětřesení, jak nazval výsledek eurovoleb Manuel Vals, premiér Francie, ve kterých téměř třetina voličů odmítla – po více než padesáti letech – budovatelský princip „stále těsnější Unie“.

Presne 27. januára 1945 oslobodila Červená armáda koncentračný tábor Auschwitz. Prinášame unikátne svedectvo slovenského Žida, vtedy väzňa, o posledných dňoch tohto hrozného tábora pred oslobodením.

Jednou z vymožeností naší údajně zkažené západní civilizace je svobodná sebekritika. V jakémkoliv konfliktu Západu s nezápadními zeměmi se tak okamžitě vynoří celá plejáda kritiků, kteří budou argumentovat, že chyba je na naší straně. Kdyby prý byl Západ vstřícnější, prozíravější a celkově tak nějak morálnější, bylo jistě možné některým konfliktům buď úplně předejít anebo je alespoň řešit jinak.