Vyhlásiť, že vláda Ivety Radičovej, ktorá je personálne de facto hotová, by mala Slovensko previesť azda štyrmi najturbulentnejšími rokmi od vzniku samostatnosti, sa môže zdať - vo svetle 90. rokov - priodvážne. Zostaňme pri tom, že čím hustejšie sú hmly, ktoré zakrývajú budúcnosť, tým vyššie sú nároky na prispôsobenie sa výzvam, o ktorých títo politici (viď napríklad kauza eurovalu) nemali pred mesiacmi ani predtuchu.

Stalo se neočekávané. Konzervativní strana Davida Camerona sice podle předpovědí nezískala absolutní většinu (chybělo ji pouhých dvacet hlasů), ale navzdory anglické tradici, místo aby vytvořila dočasnou menšinovou vládu a čekala na předčasné volby, vytvořila koalici s levicovou stranou liberálních demokratů.

Wir fahr'n, fahr'n, fahr'n auf der Autobahn... Radio-activity is in the air for you and me... We are the Robots. Trans Europe Express... Music non-stop, Techno-pop... Kohlen-hydrat, protein, A, B, C, D, Vitamin... Kapela, ktorá robí hudbu, čo sa na nič nepodobá. Kapela, ktorá mnohých ovplynila, no nikto sa ju neodvážil napodobniť. Kapela, ktorá spojila technológiu s romantikou. Kraftwerk.

Zlákali mě na podzimní výlet do Madridu, snad abych pochopil, že vidět neznamená vědět, že vidíme jenom to, o čem už cosi víme. A čím méně víme, tím méně vidíme. Proč vlastně milióny lidí tak náruživě cestují, opravdu věří, že cestování rozšiřuje obzory?

„Již v bájeslovích lze shledati pověsti o vlkodlacích, o lidech, kteří se cítili proměněny ve vlky a dle toho se chovali.

Hamid, Li, Mastrogiacomo, Oksanen, Rahimi, Rushdie, Ruy-Sánchez, Smith, Stasiuk a Syjuco nie sú pofidérna partia teroristov a terorizmus romantizujúca skupinka svetových intelektuálov, ale zoznam účinkujúcich na otvorení literárneho festivalu PEN.

Tak opět po roce radostně do Buchlovic na tradiční festival vína a literární seminář. Co je to však letos za nápad mluvit o víně a deficitu? A je víno opravdu věc tak samozřejmá, jak si pořadatelé zřejmě představují, když má tolik nepřátel? Kupříkladu takový abstinent víno chápe jen jako nebezpečnou drogu, které se vyhýbá. Ve stejném předsudku žije i muslim, považuje víno za al – ko – hol, rozdíl mezi vínem a spiritusem nikdy nepoznal, a proto i on soudí, že víno je droga a nikoli nápoj, podobně jako alkoholik, který se chce co nejrychleji opít. „Kdo však nenávidí víno, hřeší, přestože je to hřích bezejmenný,“ říká Tomáš Akvinský, víno je přece nápoj sakrální. Češi na rozdíl od Moravanů na tom také nejsou nejlépe. Pijí převážně únavný studený, ospalý a trudnomyslný nápoj. Aby ne, když jim v mládí servírovali náhražky – Pražský výběr, Ostravský kahan, Svíčku a dnes krabicové víno z Čile nebo z Moravské vinařské oblasti. Ví snad někdo, kde se nachází ona moravská oblast?

Malý krámek v naší ulici má namále. Když jsem tam byl kolem poledne pro půl chleba a kus paštiky k obědu, paní majitelka a prodavačka a uklízečka a pokladní a účetní a manažerka pro objednávání zboží v jedné osobě mi se slzami v očích řekla, že jim zase někdo v noci rozflákal výlohu a sebral si cigarety a pár flašek alkoholu.

V posledních letech věnoval jsem se hlavně podrobnému studiu a rozboru partitůr Bedřicha Smetany. Čím jsem starší, tím více se přikláním k názoru, že Smetanovou nejzdařilejší operou je Prodaná nevěsta.

Žloutenka typu A zažívá v Praze po letech hubených zase jednou zlaté časy. Média po ní skočila jako slepice po flusu. Nebojácní reportéři se nám hlásí v bílých pláštích přímo z infekčních oddělení a rychlými mluvidly nám do mozku vypalují věty jako…hrozivá čísla…se rychle šíří…očkovat…vakcíny docházejí…a už nás masírují popisem epidemie, co zvolna přechází v pandémii.