Britskou královskou svatbu v Londýně slavila nepochybně většina Angličanů a s nimi téměř celý svět (mluví se až o dvou miliardách lidí převážně u televizních a internetových obrazovek), a tak budou světové vlně zájmu vystaveni i ti, které to nezajímá.

Německá televize uvedla nedávno v seriálu nazvaném zjednodušeně „Němci“ dokument o Karlu IV.

Prostudoval jsem si v prestižním týdeníku The Economist čtrnáctistránkový rozbor hospodářské stagnace Evropy, abych zjistil, jaké má příčiny, případně jak z ní ven a zjistil jsem, že ti renomovaní ekonomové to vlastně neví. Popisují jen měřitelné symptomy.

S Novým rokem, s novým štěstím, jak si teď přejí Rusové, a tak jsem začal naivně v médiích hledat něco pozitivního, jako bych zapomněl, že nelze. Copak jsou tu od toho, aby psali, že je pan Novák zdráv, rodina taky, děkuju, a vyhlídky dobré?

Pod tímhle názvem se kdysi Karel Čapek vehementně rozčílil na pokrytectví českých novin, které, štvavé a katastrofické během roku, o vánocích překypují láskou k bližnímu, sentimentální poezií, domácím krbem, dojatými city a radostnými dětskými očkami.

Jakmile se dnes člověk podívá na nějakou mediální stránku či obrazovku, vypoulí na něj své bludné apokalyptické oko úvaha o krizi: společenské, kulturní, ekonomické, imunitní či manželské. Někdy si říkám, noviny přece z principu senzacechtivosti přehánějí, nesmíme je brát vážně a také se nesmíme poddávat pocitu stárnoucího pračlověka, který už v době kamenné tvrdil, že za jeho mládí bylo všechno lepší a teď v neolitu se svět řítí do zkázy. Co tak asi říkali lidé na sklonku smrtelně ohroženého Říma, kdy to opravdu vypadalo jako konec světa?

Co všechno snese papír, o blogosféře nemluvě! Eurofederalisté zuří, černokněžník na hradě, kde stále nevisí eurovlajka, samojediný měl tu drzost nepodepsat Lisabonskou smlouvu.

Už téměř půldruhého roku klesá spotřeba plynu, elektřiny, vody a dokonce i chleba, piva a cigaret. Další pokles maloobchodního obratu o 3,6 % za leden hlásí statistický úřad. Jinými slovy, velmi mírně klesá nadspotřeba, a to by mělo být ozdravné.

Osvícení sekularisté všech stran kdysi věřili, že odstraněním víry, tradice a zvyklostí nastoupí konečně éra rozumu. Svatá naivita! Teď tu máme už druhý světový dogmatický koncil o globální hrozbě, po japonském Kyotu tentokrát v Kodani, a dobrá stovka premiérů a ministrů i s jejich teology klimatology bude lidstvu hrozit peklem uvaření za živa, kázat urbi et orbi o hříchu globálního oteplování, Copenhagen se přemění na Hopenhagen, podle dánského premiéra, a zrodí se doktrína na snížení kysličníku uhličitého.

Sotva jsem se vzpamatoval z pacifistické Nobelovy ceny udělené Baraku Obamovi se záměrem, aby neválčil v Afganistánu, původně měl totiž dostat cenu za literaturu, škoda, je opravdu vynikající stylista a rétor, přišla druhá rána ze Skandinávie v podobě Nobelovy ceny za ekonomii.