Vladimir Putin právě ztratil svého nejvěrnějšího krvelačného komplice i nejspolehlivějšího dodavatele smrtících „sekaček“. Smrt íránského despoty Alího Chameneího a drtivé údery na Teherán sice Kreml nálepkuje jako naplánovanou agresi, pod nánosem hřmotné propagandy se však krčí jen naprostá bezmoc. Ukázalo se, že slavné spojenectví končí přesně tam, kde dopadá první raketa Tomahawk. Putin nechal Teherán vykrvácet, protože mu nezbylo nic jiného, než bezmocně štěkat do prázdna.

Viktor Orbán už dávno nehraje podle pravidel liberální demokracie. V aktuální volební kampani se však dostal do fáze, v níž se i poslední zbytky politické racionality rozpouštějí v čistém cynismu. Zatímco se jeho systém otřásá pod tlakem nečekaného vyzyvatele Pétera Magyara, budapešťská mocenská mašinérie sáhla k osvědčenému, ale o to odpornějšímu nástroji. Tím nástrojem je průmyslová výroba totálního strachu.

Pohled do ulic Budapešti 45 dní před volbami bere dech. Viktor Orbán, kdysi suverénní vládce Maďarska, nechal do ulic vyslat vojenské patroly. Oficiálně kvůli bezpečnosti, fakticky jde o demonstraci síly v momentě, kdy se pod ním poprvé po dekádách vážně kýve židle. Průzkumy mluví jasně: opoziční strana Tisza si drží drtivý náskok a Orbánova nervozita se přelévá z budapešťských bulvárů přímo za jednací stoly v Bruselu.

Zatímco se česká politická scéna cyklí v provinčních debatách o tom, jestli si pomoc Ukrajině můžeme „dovolit“, světová geopolitika právě zažila tektonický posun. V Rijádu se odehrálo něco, co ještě před dvěma lety patřilo do žánru sci-fi. Saúdská Arábie, ropný gigant a klíčový hráč Blízkého východu, uzavřela strategický obranný pakt s Ukrajinou. Role se obrátily. Kyjev už není prosebníkem v předsíni, ale mentorem, který učí bohaté šejky, jak přežít v moderní válce.

Izrael a USA sa rozhodli zaútočiť na Irán a začali rovno zabitím vrcholných predstaviteľov štátu. Zdôvodnenie vojnovej operácie a jej možné ciele sa dozvedáme až dodatočne. Do akej miery môže účel svätiť prostriedky?