jak je plně v souladu s jeho stylem, Boris světu pověděl následující, a to v této posloupnosti: Žádné večírky nebyly. O žádných večírcích jsem nevěděl. Na žádných večírcích jsem nebyl. Ok, na jednom jsem byl asi 20 minut, ale nedošlo mi, že je to večírek. 

 Což o to, našinec, který má jasno, jak má takový pořádný mejdan vypadat a zároveň je obeznámen s ostrovními zvyky a ví, čemu všemu se v Británii říká „večírek“, by rozcuchanému premiérovi tu poslední větu – že večírek nepoznal – skoro uvěřil. 

Boris se nakonec tak nějak omluvil, jeho omluva však přišla až v době, kdy poddané Jejího Veličenstva naštval tak dokonale, že už ho nebyli ochotni poslouchat. Uvnitř jeho vlastní strany a v Parlamentu se začalo diskutovat o jeho odvolání. Bývalý uchazeč o post předsedy strany a doyen toryů David Davis vyzval Johnsona k rezignaci. Davis se však nevyjádřil nijak obyčejně – rozhodně ne! Parafrázoval rovnou Olivera Cromwella: In the name of God, go. (Jménem Božím, odejděte).