premiér Johnson, známý svojí rozcuchanou blond hřívou, bývá občas přirovnáván k Bidenově předchůdci s oranžovou tváří a dlouhou kravatou. V určitém vymezeném smyslu lze takové srovnání akceptovat. Stejně jako Trump je i Boris oportunista bez hodnotového ukotvení. Oba sázejí na nacionalismus a xenofobii, a nejsou daleci toho používat rasově kódovanou rétoriku. Podobně jako Trumpův je i Borisův styl řízení čehokoliv ledabylý a chaotický, prostý hlubší znalosti a důkladné přípravy. Donald i Boris jsou improvizátoři, něco jako studenti, kteří jdou na zkoušku s tím, že ji „okecají“. 

To se projevilo i v úvodní fázi pandemie, kdy jejich podcenění viru a manažerská neschopnost vedla ke zbytečným ztrátám životů – ve Státech v řádu statisíců, v Británii v řádu desetitisíců. To v parlamentu nedávno potvrdil bývalý premiérův klíčový poradce, který Borise označil za nezpůsobilého vykonávat práci předsedy vlády. A jak říkají Britové i Američani „last but not least”, oba politici lžou bez skrupulí. Dalo by se o nich říci totéž, co o Vladimíru Mečiarovi: Používají lež jako pracovní metodu.

Johnson Trumpovi mocně podkuřoval, čímž ještě zvýraznil jejich podobnosti. Prohlásil třeba, že pokud se Trumpovi podaří vyřešit problém Severní Korey a Íránu, zaslouží si Nobelovu cenu za mír. Zatímco však Trump je nevzdělaný a neinformovaný a jeho vyjadřování je značně neobratné a bazální, Johnson má kvalitní vzdělání z elitních britských škol, je autorem několika knih včetně monografie o Shakespearovi a biografie Winstona Churchilla. A leckdy vtipné vyjadřování mu nedělá potíže.