najde se stále dost pravicových intelektuálů, kteří budou tvrdit, že Trumpova zahraniční politika byla víceméně standardní, lepší, než čekali, nebo že je nutné oddělit chaotická vyjádření šéfa od reálných činů. S ničím z toho nelze souhlasit. Připomíná to spíš jakési psychologické cvičení v sebepřesvědčování než analýzu. Trumpova zahraniční politika byla otřesná a nebezpečná, od narušení spojenectví Západu přes Severní Koreu, Rusko a Ukrajinu až po údajný úspěch (ve skutečnosti maximálně slabou remízu) s Čínou. Nejhorší na ní byla nepředvídatelnost. Nikoho by asi nepřekvapilo, kdyby se Trump jednoho dne vzbudil a chtěl rozpustit NATO, o čemž dle svých poradců několikrát za zavřenými dveřmi mluvil. To Biden přivedl na State Department profesionály, jimž lze důvěřovat. V tomto světle je nutné číst následující řádky kritiky. Ať je Biden, jaký chce, stále hraje první ligu oproti Trumpově divizi.

 

Oznámením o nadcházejícím summitu s prezidentem Ruské federace Vladimirem Putinem v Ženevě za pár týdnů a změnou amerického kurzu ve vztahu k plynovodu Nord Stream II z odmítavého stanoviska k souhlasnému udělal Biden hned dvě hrubé chyby, které spolu navíc výrazně souvisejí.