Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Co nás učí hořící Amazonie a Sibiř

.marek Orko Vácha .stĺpčeky .orkovo DNA

Napřed trocha biologie. Oceány pokrývají 71 procent plochy planety a kritici namítají, že samotný název naší planety je antropocentrický – Planeta Oceán by byl jistě vhodnější název.

Co nás učí hořící Amazonie a Sibiř Natália Ložeková / natalialozekova.sk

každý den dopadne na tuto planetu sluneční energie odpovídající miliónu „hirošimských“ atomových bomb a asi 1 procento této energie je zachyceno v listech, jehlicích a mikroorganismech v rámci fotosyntézy. Rostliny a stromy mají listy, které  jsou duté a umí z okolního vzduchu do sebe luxovat molekuly oxidu uhličitého, který pak mění v celulózu, ze které je strom postaven. 

Energií, která náročný proces platí, je právě slunce. Strom je tedy zakořeněn ve vzduchu stejně, jako je zakořeněn v zemi, a můžeme jej vnímat jako zkamenělý oxid uhličitý. Odpadní produkt, který vzniká v rámci fotosyntézy, je kyslík. 

Zdálo by se tedy, že tropické deštné pralesy budou skutečnými plícemi planety, ve smyslu, že budou na metr čtverečný vyrábět největší množství kyslíku. Je to vlastně pravda, ano, vyrábí, jenomže skoro stejné množství kyslíku tropický prales zase spotřebovává v procesech hnití, rostliny krom toho dýchají stejně, jako dýcháme my, a kyslík spotřebovávají, a občasné požáry uvolňují do ovzduší zpátky oxid uhličitý. 

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.neprehliadnite