takže už nemáme otce a matku, ale rodiče číslo jedna a rodiče číslo dvě (ať se doma dohodnou, kdo ponese které číslo na dresu). V londýnském metru už necestují dámy a pánové, ale bezpohlavní cestující. Nechodíme už dávno do práce, ale do procesu. Lékaři do léčebně preventivního, učitelé do výchovně vzdělávacího, eventuálně edukačního. Dělníci chodí do procesu výrobního a zemědělci do chovatelsky pěstebního.
Učitel je edukátor nebo mentor a jeho žák je edukant. Klíčová pracovnice v domově důchodců nemá nic společného se zámečnickým řemeslem. Lékař, který své pacienty dříve rehabilitoval, je dneska vertikalizuje a horizontalizuje. A pro pojišťovny se stal doktor nositelem zdravotnického výkonu. No, a zbytek národa nese hrdý titul manažer nebo operátor. Moje babička by řekla, že blbneme do kvadrátu. Moderně řečeno… do druhé mocniny.
Nová, výše uvedená nomenklatura budí spíše úsměvy, protože jde jenom o hru se slovíčky. Není co sledovat (monitorovat), snad ani řešit, jen si na ty novoty zvyknout. Bez úsměvu to ovšem začíná být v situacích, kdy ve společnosti rostou skupiny jedinců, kterým je to celé, výše uvedené, úplně lhostejné. Oni si sami určují svoji identitu, sami si definují svoje pojmenování, a hlavně trvají na jeho obsahu.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.