„Ale, to máte tak,“ odpověděl mi s úsměvem, „pořád něco plánuju a těším se, až se to povede. Jsou to jenom malé plány, takové, které mohu uskutečnit v tomhle prostředí. A když nic neplánuju, tak se zase těším, čím budu překvapený já sám.“
„A co můžete plánovat, a na co se můžete těšit tady, v domově důchodců?“
„Nic velikého. Jen drobnosti. Hned ráno plánuju, čím překvapím vrchní sestru, v poledne se těším na odpolední kafíčko, potom plánujeme s chlapama, jak budeme hrát karty, a večer už se těším, co bude ráno k snídani. A když v noci nemůžu někdy spát, tak skládám veršovanky, abych jimi pobavil na vánoční besídce nebo na maškarním karnevalu, které se tady v domově pořádají. Střídám plánování a těšení se.“
„Na zádi veliké a krásné zaoceánské lodi stojí zamilovaná dvojice.“
Možná se onen muž nevědomky držel moderní psychologie, která učí, že je dobré, abychom si občas udělali nějakou tu malou radost a stále vymýšleli drobné plány. To nás drží, jak se říká, nad vodou a je to dobrá prevence před pozvolným stárnutím. Vždy je to lepší, než sedět mezi ostatními marody, dělit se s nimi o zdravotní těžkosti, předhánět se s druhými v počtu diagnóz a množství užívaných medikamentů.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.