když v roce 2004 vyhrál prezidentské volby na Ukrajině podle oficiálních výsledků proruský kandidát Viktor Janukovyč, vzedmula se proti falšování voleb série protestů dnes známých jako Oranžová revoluce. V opakovaném druhém kole voleb zvítězil proevropský kandidát Viktor Juščenko. Ne všichni obyvatelé Ukrajiny, především ti na Krymu a Donbasu, však s Oranžovou revolucí souzněli.

Ukrajina začala usilovat o členství v EU, Evropská rada to ovšem odmítala. Místo nabídky členství v roce 2004 spustila EU novou Evropskou politiku sousedství, díky které se Ukrajina mohla s Unií integrovat alespoň částečně.

To mělo probíhat podle hesla „více za více“, tedy více integrace a výhod za více provedených reforem. V roce 2007 skutečně začalo jednání o asociační dohodě. Ve skutečnosti byly ale reformy provedené Ukrajinou pouze částečné a ani úroveň demokracie se příliš nezlepšila – i Juščenko po vzoru svých předchůdců utlačoval opozici. Ukrajina se navíc kvůli sporům prezidenta s proruskými stranami a později i premiérkou Julijí Tymošenkovou několikrát ocitla v politické krizi.

od Majdanu k válce

Tyto krize nakonec vedly k Juščenkově drtivé porážce v prezidentských volbách 2010, které vyhrál samotný Janukovyč. Ten velmi rychle začal koncentrovat moc ve svých rukou. I přesto EU v jednáních o asociační dohodě pokračovala.