aktuálně často vystupujete s Triem ve složení vy, Norbi Kovács a Olin Nejezchleba. Jaké to je, když se sejdou takto silné osobnosti?
Říká se ledacos o více kohoutech na jednom smetišti. Znám mnoho případů, kdy se opravdu skvělé osobnosti vůbec nemohly dohodnout a hraní bylo potom zvláštní. Nám tohle opravdu nehrozí, je to štěstí, ale nějakým způsobem se umíme spojit do celku. A to vážně na mrknutí oka každého z nás. Pro mě je hraní s Norbim a Olinem také velká škola a navíc máme mnoho osobních iniciativ, takže není čas na nudu. Je to radost.
vaší poslední deskou je album Krásnej dar. Jak vznikala?
Album Krásnej dar vzniklo vlastně na objednávku. Z firmy, kde jsme natočili Vítr ve vlasech se ozvali velice brzy s přáním nahrát něco zvláštního. Tak jsem se nechal přemluvit a vybral jsem starší písničky, takové, kterých mi bylo líto. Ne kvůli tomu, že by byly nedostatečné, spíš naopak, ale nějakým způsobem trochu zapadly. Jsou to velice komorní písničky, Norbi jim ušil nové košilky a musím říct, že jim to sluší. A název alba je názvem jedné z písniček.
vydal jste také knihu svých textů Miláčku, vrať se. Dá se v textech nalézt něco, co je propojuje?
Považuji za obrovskou výhodu a štěstí, že jsem oslovován, abych něco udělal. Neumím chodit se svojí prací a nabízet, to mně nikdy nešlo. A tak, když se mi čas od času ozve můj vydavatel Lubor Maťa (můj vydavatel, už mi vydal jednu knížku Za barevným sklem), jsem nadšen. Tentokrát prý, když se loudám s povídkami, bychom mohli udělat hezkou knížečku textů. To se mi moc líbilo, ale hned jsem se zarazil. Vybrat z těch asi tři sta padesáti písniček bude problém. A potom mě napadlo, že tam dám jenom ty texty, které si pamatuji z hlavy. Vyšlo mi to na šedesát dva, jeden jsem přidal, až když jsem si přečetl dojemný doslov Václava Kopty. Ta knížečka je opravdu hezká a voní hlavně ilustracemi kamaráda Boba Hochmana. Jsou tam samé ženy a Bob je umí. A název je podle jednoho staršího blues.
na vašich koncertech lidé určitě často vyžadují staré známé hity. Baví vás je stále ještě hrát?
Baví, nebaví, považuji za štěstí, že nějaké jsou. A i když uběhlo hodně času a přišlo plno nových písniček, když za vámi o přestávce přijde sedmiletý kluk, zatahá vás za nohavici a povídá, že by rád Na kolena, tak to vždycky dáte.