hodinu a půl po činu se objevuje slogan Je suis Charlie: vymyslel jej art director časopisu Stylist Joachim Roncin a hodil na Twitter, odkud se raketovou rychlostí šířil do světa. Krátce nato vychází v Lidových novinách článek Tomáše Halíka Proč nejsem Charlie s podtitulem Před urážením náboženských symbolů dávám přednost laskavému humoru, ironii a polemice.
Polemiku tehdy jeho článek vyvolal skutečně docela značnou. Samozřejmě že Halík činy teroristů odsoudil, ale de facto naznačil, nebo by se to dalo z článku vyvodit, že „do jisté míry“ si za vražedný hněv teroristů mohli karikaturisté sami. K tématu se pak ještě několikrát vrátil, nejobsáhleji v textu Případ Charlie aneb Co je Západ a zda a proč chceme být jeho součástí, kde předestřel svou představu pokojného soužití s islámem, soužití, které „nezodpovědní“ karikaturisté z vyvražděné redakce vlastně narušovali.
Tři roky poté vychází knižně polemika nejen s Tomášem Halíkem, ale i s řekněme „iluzivním“ pohledem na současný islám a jeho podobu v západní Evropě. Autorem je Patrik Ouředník, autor řady knih stojících mezi beletrií a esejistikou. Ouředník žije ve Francii, takže má téma jaksi přímo na ulici před sebou. Knihu nazval Antialkorán – v narážce na dávný spis Václava Budovce z Budova, který by dnes byl jistě označen za islamofobní. Patrika Ouředníka si snad nikdo islamofobem nazvat netroufne, i když ani to vyloučit nelze. Termín se používá totiž až příliš paušálně na každého kritika islámu, což je výjimečná situace v porovnání se světovými náboženstvími.
„Islám je náboženství, které se ani netají nárokem přizpůsobit společnost svým představám.“
Kritika křesťanství je už dávno přirozeně vnímána jako právo a výdobytek moderního Západu, zatímco kritika islámu, a to v širokém slova smyslu včetně věcí opravdu sporných, ba ostudných (postavení žen, vztah k homosexuálům), je okamžitě cejchována jako islamofobie. Islám se tak těší v západní intelektuální společnosti zvláštnímu privilegiu a ochraně. Nad islámem se drží soustavný ideologický dozor, který stíhá každého, kdo by se jej neuctivě dotkl. Má to různé důvody, mezi nimi i strach před jeho přece jen poněkud agresivní povahou, ale v každém případě se „sémantickým kejklem“, jak to nazývá Ouředník, podařilo ztotožnit kritiku islámu, respektive islamismu, s rasismem.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.