nebýt krveprolití v Sýrii a tím krveprolitím ospravedlňovaného otevření hranic do Evropy v letech 2015–2016, nebyl by mj. brexit a u nás Okamura.
Základní pro pochopení války v Sýrii je, že už to dávno není vzpoura proti brutální Asadově vládě, která tragicky přerostla ve vzájemné masakrování, ale zástupná válka, kdy si na syrské plátno několik cizích vlád promítá své zahraničněpolitické doktríny, touhy a obavy. Ze Sýrie se mezitím stal trhací kalendář a zatím každý obrat ve válce vznikne tak, že jedna ze zahraničních mocností přistoupí ke kalendáři a neomaleně si utrhne další list.
Začaly s tím islamistické režimy Saúdské Arábie, Kataru a Turecka, které od počátku vyzbrojovaly opozici proti Asadově vládě. Po několika letech nepřímé podpory Asada přímo na místě zasáhlo Rusko, které na pozvání syrské vlády bojovalo proti islamistům a současně si část Sýrie upravilo na střelnici a výcvikový terén pro svou armádu. Obamovy Spojené státy hrály pokryteckou hru, tvářily se jako nezúčastněný pozorovatel, přitom opozici zásobovaly zbraněmi a od zásilek neustoupily, ani když se zjistilo, že jejich podstatná část končí u džihádistů včetně syrské odnože al-Káidy.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.