na nedostatek inspirace si stěžovat nemohl, v roce 1896 byl obviněn ze zpronevěry a před úřady uprchl do Hondurasu. Po smrti ženy se vrátil do Texasu a byl odsouzen k pětiletému trestu. Pak odešel do New Yorku, kde napsal stovky povídek, také o tom půlroce, který prožil vysedáváním na jednom místě v ospalém honduraském Trujillu. Zemřel v roce 1910.
Banánová republika svého autora nejen přežila, ale prošla ve 20. století takovou renesancí, s jakou za Henryho života nikdo nepočítal. V jedné takové republice se v lednu 2000 konala státní loterie. Státní, protože ji spolupořádala zestátněná banka. Soutěžit mohl každý, kdo měl na účtě té banky alespoň 5000 zimbabwských dolarů. Jackpot 100 tisíc zimbabwských dolarů, v té době asi dvou a půl tisíce amerických dolarů, vyhrál – podržte se – prezident Robert Mugabe. Ministr ceremonií Fallot Chawawa s předstíraným překvapením četl jméno výherce.
Ten pravý jackpot Robert Mugabe vyhrál o dvě dekády dřív. Ale nepředbíhejme. Tento maminčin mazánek a samotářský knihomol studoval na misionářských jezuitských školách a několika tehdy prestižních afrických univerzitách. Rodina nebyla příliš bohatá, avšak zejména jeho matka Bona byla velmi ambiciózní, pokud šlo o synovo vzdělání. Přála si z něj kněze, Mugabe se ale rozhodl stát učitelem. V roce 1945 získal stipendium na jihoafrické University of Fort Hare. Jejím cílem byla výchova černošských elit. Po studiích odešel do Ghany, kde potkal svou první ženu Sally a zároveň se zhlédl v režimu Kwameho Nkrumaha, panafrikanisty a marxisty, jehož stále autoritářštější režim ukončil v roce 1966 zásah armády. To už byl Mugabe zpátky v Republice Rhodesii, jak se tehdy Zimbabwe jmenovala.
„V té době se Mugabe stále těšil obdivu západní levice, sbíral čestné doktoráty a byl opěvován jako síla demokracie a reformy.“
V roce 1960 vstoupil do Afrického lidového svazu Zimbabwe (ZAPU) orientovaného na Sovětský svaz, aby ho o tři roky později opustil a spoluzakládal stranu ZANU. Ta se kromě afrického nacionalismu ideologicky našla v maoismu. Brzy byly obě strany zakázány a Mugabe byl uvržen do vězení, kde si krátil čas dálkovým studiem na univerzitách. Po deseti letech byl v roce 1974 propuštěn a o tři roky později převzal nad ZANU kontrolu, a to včetně její guerillové odnože, která z dekolonizovaného Mozambiku vedla partyzánský boj proti vládě v Harare, hlavním městě, které se tenkrát jmenovalo Salisbury.
říkal jsem vám to
„Je to komunista. Vždycky byl. Naprosto oddaný,“ vzpomínal Ian Smith v rozhovoru pro Guardian. Tento muž, běloch, stál v čele Rhodesie a svou zemi raději vedl vstříc sankcím a válce, než by ji předal Mugabemu. Jako kolonialista se nikdy necítil, v Rhodesii se narodil skotským přistěhovalcům. Za druhé světové války nastoupil k britskému letectvu a jako pilot bojoval v Egyptě a v Itálii. Po válce se vrátil domů – ani náhodou se v Africe nepovažoval za cizince – a začal se věnovat politice.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.