generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik a předseda Prezídia Svazu sovětských socialistických republik, velký komunista, významná postava mezinárodního dělnického hnutí, internacionalista, spisovatel atd.
Brežněv patřil k našemu životu stejně jako císař František Josef k životu našich předků. Pro ty narozené v polovině 60. let tu byl prostě pořád. Stejně jako brežněvismus, který u nás trval až do samého konce a vzdoroval i Gorbačovovi a perestrojce. Pro některé je jeho vláda stále ideálem. Vláda poznamenaná pronásledováním lidí, invazemi do Československa a Afghánistánu, chudobou a korupcí. To je ona doba, kdy „nebylo všechno špatné“. Už se nevěšelo, ale zavíralo, střílelo na hranicích a posílalo do blázinců. Když někdo odporuje vládě jedné strany, která je založena na vědeckém světovém názoru, nemůže být přece normální.
Jeho epoše se pak říkalo i gerontokracie, vláda sveřepých starců, která končila řadou trapných úmrtí generálních tajemníků. Tehdy vznikl vtip: „Kdo může, povstaňte. Přinášejí Ústřední výbor.“
„Brežněv patřil k našemu životu stejně jako císař František Josef k životu našich předků.“
Brežněv se stal symbolickou postavou, která se připomíná vždy, když se nějaký fyzicky a duševně nemohoucí politik drží svého křesílka a jeho okolí trvá na tom, že dotyčný je neobyčejně svěží.