případ třídní fotografie dětí z teplické školy nemohl za poměrů, kdy je umožněno zveřejnit primitivní větu i úplnému „hovadu“ (už toho nechám), dopadnout jinak. Byl by zázrak, nebo spíš projev dokonale fungující zukerbergovské cenzury, kdyby se nějaké ubohé, zlostné, hnusné etc. komentáře pod tou fotografií neobjevily.
Samozřejmě že se objevily. Může to být pár jedinců, ale to stačí. V každé společnosti se přitom vyskytují lidé zlí, nenávistní a zakomplexovaní. Takoví lidé sice mají problémy s pravopisem, ale nikoli se stylizací nenávistného komentáře. Jejich zlostná slina vyletí během okamžiku a přistane na ploše, na níž vypadá jako veřejné mínění.
A to je ten omyl. Není to „veřejné mínění“, je to záškub emoce, hněvivá reakce na skutečnost, kterou impulzivně odmítají a z níž mají strach. Je to paradoxní, ale ten strach je tím větší, že je to strach z dětí, které jim opravdu žádnou újmu přinést nemohou. Je to ale strach z budoucnosti, kterou si ti lidé nedovedou představit – nebo spíš si ji představují jako tuhle teplickou třídu v dospělé podobě. A mají pocit, že pro ně tam není místo, že v takové společnosti se stanou cizinci. Je to samozřejmě panika, daná v tomto případě specifickou situací Teplic, ale ani ta hloupá panika se nemůže léčit jen tím, že se popře existence jejich příčin.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.