němci pro to mají termín Holocaustleugner, v němž se spojují jak významy slova popírat, tak i lhát.
Podle klasické knihy Deborah Lipstadtové Denying the Holocaust (česky 2001) má popírání holocaustu předchůdce v první vlně revizionismu, který se brzy po válce objevil ve Spojených státech. V podstatě šlo o pokus relativizovat důvody vstupu USA do války a nastolit tezi, že ta byla Hitlerovi vnucená, a že zakročoval-li proti Židům, pak asi srovnatelně jako Američané, kteří perzekvovali během války Japonce amerického původu. V šedesátých letech uveřejnil svou apologetiku nacistického Německa amatérský historik David L. Hoggan, v níž tvrdil, že „zločiny Spojenců byly surovější, ničivější a bolestnější než vše, co se v těch nejhroznějších obviněních přičítá Němcům“.
Tato první vlna „revizionismu“ se tedy především orientovala na relativizaci německé viny za rozpoutání války a snažila se přikrášlit obraz nacistického režimu, jenž byl více či méně skrytě obdivován.
„Popírání holocaustu má předchůdce v první vlně revizionismu, který se brzy po válce objevil ve Spojených státech.“
Druhá vlna už má podobu otevřeného antisemitismu a bez rozpaků popírá samotný holocaust, který začne označovat za obrovský podvod spáchaný světovým židovstvem. Židé měli ve spolupráci s vítěznými Spojenci – ti měli špatné svědomí za zločinně vedenou válku s Němci (bombardování) – sestrojit monstrózní „důkazový aparát“, který sloužil po konci války k ožebračení Německa obrovskými reparacemi, které zaplatilo Izraeli za miliony imaginárních mrtvol.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.