ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský (na stránkách deníku Echo24.cz), místopředseda sněmovního výboru pro obranu Ivan Gabal (KDU-ČSL) a další se vyslovili pro okamžité odvolání české velvyslankyně v Damašku Evy Filipi.
Žantovský, který ovšem upozorňuje, že jeho kritika není osobní, nýbrž politická: „Velvyslankyně už dávno nemá v Damašku co dělat. Její přítomnost vrhá hanbu na Českou republiku a hanbu na nás na všechny.“ Naše diplomacie, jediná z unijních s velvyslancem přítomným na místě, tam prý dělá stafáž válečnému zločinci Bašaru Asadovi.
Tvůrci české zahraniční politiky sice tento pohled nesdílejí, o jednu úroveň pod nimi je ale v české diplomacii poměrně rozšířený. Argumentuje se hlavně ohledem na politiku našich aliančních spojenců.
Vysoce postavený český diplomat v ústředí NATO poslal koncem dubna do oběhu nezašifrovanou depeši/stížnost. Svým kolegům na MZV si stěžuje, že „unikátní informace zastupitelského úřadu Damašek a zpravodajská hodnocení konfliktu v Sýrii našimi službami se málokdy shodují s aliančními analýzami. Nezřídka jsou zcela odlišné.“ Depeše podle očekávání obratem unikla na veřejnost.
„Naše diplomacie, jediná z unijních s velvyslancem přítomným na místě, tam prý dělá stafáž válečnému zločinci Bašaru Asadovi.“
Asad má velkého mezinárodního patrona v Putinově Rusku a také český diplomat při NATO sarkasticky naznačuje, jako kdyby pozice české diplomacie v Sýrii byla regres před rok 1989, do blízkosti Kremlu: „Mezinárodněprávní odbor ministerstva zahraničí by mohl své stanovisko dále rozpracovat, a to směrem k očekávaným argumentům USA a jejich přisluhovačů.“ A aby ironie nebylo málo, doporučuje, aby ČR pomohla Rusku při „odhalení agresivní podstaty politiky současné US administrativy“.
Takže: Které spojenecké vlády mají se zástupcem české vlády u Bašara Asada zásadní problém? A kým vlastně je česká velvyslankyně a proč vyvolává u části našeho zahraničněpolitického establishmentu tak odmítavou reakci?
jediný zájemce i jediné velvyslanectví
Eva Filipi je mladší sestrou bývalého děkana Evangelické teologické fakulty Pavla Filipiho, proslulého hebraisty a odborníka na Blízký východ. Na jeho podnět studovala v 60. letech na UK arabistiku, později pracovala v zahraničním oddělení Československého rozhlasu a posléze u ČTK, aby počátkem 80. let odešla na volnou nohu. V roce 1991 vstupuje do diplomatických služeb, působí jako chargé d’affairs ještě v Saddámově Iráku, posléze jako velvyslankyně v Libanonu a Turecku. V Černínském paláci se traduje, že to dobře uměla se všemi politickými garniturami, tak jak šly postupně za sebou.
Její dnešní mise začíná před sedmi lety.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.