snad jen policie by mohla pečlivě dbát na to, co tito extremisté říkají, a zda to, co vyslovují, není v rozporu se zákonem.

Problémem dost možná je to, že sametová revoluce byla až moc hladká pro komunistické zločince. A přitom to byli komunisté, kteří do poslední chvíle nechávali na ulicích mlátit obušky občany toho státu. A co se stalo s těmi, kteří 40 let šikanovali, vraždili, okrádali a jinak ubližovali milionům lidem tohoto státu? Nic. Několik symbolických soudů, několik symbolických trestíčků. Dožili nebo dožívají v klidu se slušnými důchody ve vilách, které ukradli díky svým funkcím.

Československu zřejmě chyběl jeden velký soudní proces. Obdoba Norimberského tribunálu, kterým se Německo a vítězné mocnosti po válce vyrovnali s nacistickými pohlaváry. Těsně po roce 1989 totiž mělo být v tehdejší euforii ze svobody jasně řečeno toto: Komunismus je zločinná ideologie. Jeho představitelé jsou zločinci a ti, kteří vraždili, okrádali a šikanovali, se dočkají soudního procesu. 

„Policie by mohla pečlivě dbát na to, co tito extremisté říkají, a zda to, co vyslovují, není v rozporu se zákonem.“

V onom soudním procesu mělo být vysokými tresty exemplárně potrestáno dvacet, třicet nejhrubších vrahů – bolševiků. Tresty od deseti let vězení po doživotí. Před tento tribunál měly být postaveny kreatury typu prokurátorů Polednové a Vaše, kteří horlivě nechávali zabíjet elity národa v padesátých letech. Před tribunálem se měli sejít také jejich soudci-přisluhovači. Měli zde být šéfové KSČ, estébáci, někteří příslušníci armády, radikální kádrováci a další figurky předlistopadového vraždění.

Toto není volání po násilí vůči komunistům. Proces po roce 1989 měl jednoduše odstranit zlou krev. Mělo být jasně řečeno, co bylo zločinem, a zločinci měli být tvrdě potrestáni. To české společnosti chybí.

Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24.