Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Timothy Snyder: Mám strach o slobodu budúcich amerických volieb

.daniel Kaiser .echo24 .spoločnosť

Letos na jaře známý americký historik Timothy Snyder přistoupil k nezvyklému kroku. Sepsal Dvacet lekcí z 20. století (pod názvem Tyranie vyšly nedávno i česky). Není to objemná historická práce, na jaké jsou jeho čtenáři zvyklí, nýbrž politický apel.

Timothy Snyder: Mám strach o slobodu budúcich amerických volieb Jan Zatorsky/Echo24 Můžeme pomalu dospět do bodu, ve kterém celospolečenský konsenzus, demokratický ani republikánský, už nebude možný.

snyder se pokouší pojmenovávat historické paralely mezi dnešním vývojem Západu, který loni vedl k brexitu a především výhře Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách, a nástupem nacismu a komunismu v Evropě 20. století. Z různých historických dějů vyvozuje Snyder přikázání pro demokrata 21. století.

Takže například trpný způsob, jímž Německo očekávalo vítězství Adolfa Hitlera po volbách v roce 1932 nebo KSČ po volbách v roce 1946, se mění v lekci: Nepodřizuj se předem. Z odhodlání Winstona Churchilla bojovat sám v létě 1940 je heslo: Vykroč z řady. Formálně nepolitická činnost východoevropských disidentů má být výzvou dnešním občanům, aby přispívali na konkrétní dobrou věc. Požár Říšského sněmu, který Hitler zneužil k utažení šroubů, je výzvou čtenářům, aby nesedali na lep autoritářům, až dojde k nějakému teroristickému útoku. A tak podobně. Nahlédnout do mysli prominentního intelektuála Ameriky v trumpovské éře jsme se vydali do Vídně, kde Snyder po část roku působí na Institutu humanitních věd (IWF).

co přiměje historika, aby odběhl od bádání a napsal tak výrazný politický pamflet? Pocit, že vývoj je dnes tak nebezpečný jako v Evropě 30. let?

V Americe máme potíž, že historie se často redukuje na Hitlera. Samozřejmě že přímočaré, nehybné srovnání udělat nelze. Tato neměnná srovnání v lidech podněcují pasivitu. Když řeknete, že Amerika je dnes jako Německo v roce 1933, lidi se zeptají: Je to jako Hitler? Jestli ano, nemá cenu nic dělat. Všichni víme, že po uchopení moci už ho v Německu, z domácích zdrojů, nešlo zastavit. A jestli odpovíme, že ne, že to není jako Hitler, lidé řeknou: OK, v tom případě nemusíme dělat nic. Podstatou historie není vytvářet přehnaně zjednodušené paralely, ale zaprvé ukázat, co všechno je možné. Všechno, co se v dějinách stalo, je vcelku logicky možné. A toho, co bylo možné, je mnohem víc, než by si normální Američan myslel. On uvažuje stylem: Máme demokracii? Tak budeme pořád mít demokracii. Přitom si neuvědomí, jak blízko jsme i v Americe ve 30. letech té ztrátě demokracie byli. Do jaké míry jsme se tehdy podobali Evropanům. Měli jsme víc štěstí.

koho máte na mysli, Charlese Lindbergha, izolacionisty, kteří nechtěli válčit s Hitlerem?

Lindbergha, izolacionisty a ovšem bílé rasisty. Spojené státy byly ve 30. letech mnohem rasističtější země než dnes, do jisté míry antisemitská. K přistěhovalcům jsme se chovali líp než některé evropské země, ale taky hůř než jiné evropské země. Historie prostě současníkům ukazuje, jak široké jsou možnosti společenského vývoje. Nejde o to, srovnávat dvě epochy jako celek, spíš způsobem: trochu se to podobá tomu, trochu tomu, trochu tomuhle. Zadruhé je historie pro současnost užitečná i tím, že v jejím rámci můžeme oživit hlasy lidí, ať už Václava Havla, Victora Klemperera, Eugena Ionesca, kteří byli chytřejší než my, prodělali toho víc než my a kteří nám v určitých situacích mohou napovědět. Jakmile si uvědomíme, že některé věci jsou možné, pak i na základě činů konkrétních historických postav se dá přemýšlet o tom, jak špatný vývoj zastavit.

„Spojené státy byly ve 30. letech mnohem rasističtější země než dnes, do jisté míry antisemitská.“

zaujalo mě, jak často připomínáte Havla a že tak obsáhle citujete z Havlovy eseje Moc bezmocných. Ale čím může Američanovi, jejž chcete vyzbrojit proti Trumpovi, pomoci Havel?

Knížku jsem začal psát s předpokladem – předpoklad se posléze ukázal být pravdivý –, že miliony, desítky milionů Američanů budou po volbě prezidenta šokovány a dezorientovány. Že najednou nebudou vědět, co si počít. A to, co jsem jim já mohl nabídnout, byl krátký přehled typů chování, s nímž lidé reagovali na nástup totalit v Evropě v 20. století. Jsem historik evropských totalit. Havel je v tomto ohledu přese všechny rozdíly mezi Spojenými státy 2017 a Československem 1978 zvlášť důležitý, protože v Moci bezmocných se pokusil vykouzlit politický význam disidentských, na pohled nesmyslných akcí. V čase historického přechodu, jaký právě absolvujeme v Americe, věci, které se nezdají být politicky významné, jako oční kontakt mezi dvěma lidmi, pokec, mohou být ve skutečnosti docela významné.

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.posledné
.neprehliadnite