tou příčinou je oprávněná nespokojenost se stavem unijních institucí, jejichž představitelé nejen u nás někdy úspěšně vyvolávají nechuť k celému projektu EU, a nenávist či posměch vůči osobám, které EU reprezentují. Bohorovnost několika nejvýřečnějších koryfejů jen posiluje zdánlivě oprávněnou kritiku ze strany našich sršatců. Vzniká tak iluze, že EU stojí na prahu rozpadu, že je vedena nekompetentními náfuky a že je tato situace řešitelná radikálními kroky. Rád bych se v tomto směru spolehl na volby a na zodpovědný výběr komisařů, DG (generálních ředitelů) a dalších funkcionářů. K tomu je ovšem třeba méně oportunismu, důslednější kontrola a silnější hlas politiků členských zemí.
Dvě témata, která v dnešní době dominují v unijním diskurzu mezi občany, jsou tzv. brexit a tzv. uprchlická krize. Jedni se obávají, že by brexit mohl strhnout lavinu dalších odchodů, druzí v to doufají. Druhé z témat působí podobně kontroverzně. Jedni se domnívají, že pomoc uprchlíkům je třeba lépe zorganizovat a zapojit do ní všechny státy EU. Druzí jsou toho názoru, že nejlepším řešením by bylo zastavení přílivu migrantů v podstatě za každou cenu a nechali by každou zemi, ať si s „těmi svými“ poradí sama, protože si za to také sama může. Společné mají oba tábory jedno – přesvědčení, že se jedná o kritickou situaci, která pokud bude špatně řešena, povede k zániku EU, případně k zániku evropské civilizace. Za viníka pak obě strany považují své názorové odpůrce.
„Evropská unie je prostor, kde se stále jedná, hledají se cesty k řešení problémů vzniklých často už jen z toho prostého faktu, že je účastníků mnoho a jsou různorodí.“
Pokud jde o brexit, nedomnívám se, že je to záležitost, která může EU rozložit nebo vyvolat nějaké neřešitelné těžkosti.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.