přišli s mnohem jednodušším řešením. K zajištění mediálního prostoru a vyvolání strachu mezi lidmi totiž stačí přejet člověka autem a akci označit za teroristický čin. Informace o útoku se objeví ve všech světových médiích. Stejně jako v případě desítek mrtvých lidí po výbuchu bomby či střelbě. A auto si pochopitelně opatří mnohem jednodušeji než bombu nebo střelnou zbraň.

„Stejně jako hrozné útoky v Manchesteru, Westminsteru a na londýnském mostě je to také útok na všechny naše sdílené hodnoty tolerance, svobody a úcty,“ prohlásil londýnský starosta Sadiq Khan. A o to jde především, vnést mezi lidi strach a pocit, že multikulturní Evropa nefunguje a nemůže fungovat. A to se bohužel teroristům daří. Odmítání migračních kvót obyvateli i vrcholnými představiteli států EU a stoupající nacionalismus jsou toho jasným příkladem.

„O to jde především, vnést mezi lidi strach a pocit, že multikulturní Evropa nefunguje a nemůže fungovat.“

Zajímavé je ale naproti tomu sledovat dění na sociálních sítích, kde už útoky zdaleka tolik nerezonují. Při prvních teroristických akcích ve Francii v roce 2015 zaplavily sociální sítě hashtagy #Je suis Charlie, #Pray for Paris a profilové fotky uživatelů Facebooku se zbarvily francouzskou trikolorou. Po čtyřech útocích v Británii během krátké doby, při kterých zemřely čtyři desítky lidí, se sociální sítě stejnou trikolorou nezbarvily a hashtag #Pray for Manchester a #Pray for London byly vidět s daleko menší intenzitou.

Je to projev nesolidarity, cynismu nebo zkrátka uživatelé teroristům nechtějí dávat takovou pozornost? Od každého trochu. A možná je to i dobře. Alespoň se strach a nenávist nešíří mezi lidmi takovou rychlostí.

Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24