Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Kancléř první republiky

.josef Landergott .echo24 .spoločnosť

Byla to nádhera, jak zrod republiky popisuje Alois Rašín. Celou noc prý nespal.

Kancléř první republiky Ivan Mrkvička - Zlatá Praha, vol. 42, iss. 23-24 / ČAV

ještě jednou probíral s manželkou, zda na něco nezapomněl, poněvadž byl přesvědčen, tak to napsal, že to zítra, 28. října, praskne. „Šel jsem k museu přes Městské sady, abych se trochu prošel. Nad museem známý bratr sokol pozdraví, stiskneme si ruce a ptá se šeptmo: Bude to? – Bude. – Vidím jasně, stráž!”

Udatný bratr sokolnický ráno ještě šeptal, v poledne už bylo po Praze velmi hlučno. Rakouská správa se poddala revoluci a cestou z malostranského místodržitelství ve Sněmovní ulici na Václavské náměstí bylo vidět lidi likvidující výsostné znaky starého režimu. Aby se nerozšířily protiněmecké a protižidovské násilnosti, usoudili mužové 28. října, že musejí sehnat co nejvíce kapel, „které by procházely městem, aby nadšení lidu svedeno do normálních kolejí a lid se vybouřil zpěvem vlasteneckých písní“.

U sv. Václava proklamoval republiku slovy „jsme svobodni…“ kněz Isidor Zahradník, brzy první ministr železnic. Pak členové Národního výboru a večer v Obecním domě plénum Národního výboru schválilo první zákon nového státu sepsaný minulé noci Rašínem. Pánové se též dohodli na tom, že následující den zůstane pracovní, „jako by revoluce vůbec nebylo: toho bylo skvěle dosaženo a vzbudilo obdiv u cizinců nad vyspělostí našeho národa“.

Revoluce skončila, běžte domů. Teď už bude všechno jenom pěkné. Mějte trpělivost! Jak bývá v podobných situacích pravidlem, nastalo dělení kořisti. Kdo bude čím a komu připadne co. První slovo logicky měli lidé z exilu kolem Masaryka a Beneše. Pak ti doma, kteří se podíleli na fungování Maffie. A pak ti všichni, které nebylo vidět slyšet, ale ujišťovali o svém vlastenectví a drali se nahoru.

„I když muselo být mnoha lidem jasné, že v chaotických dobách žádná vláda dlouho nevydrží u moci, dělili se jako o soudném dnu.“

Literát a filhelén Josef Svatopluk Machar, sám zapojený do protihabsburského hnutí, popsal situaci, jako by ji měl zažít o osm desetiletí později při zániku přímé komunistické vlády: „Co jste čekali od našeho československého státu? Přiznejte si: pronikavý převrat ve svém životě. Materielní výhody. Místa, prebendy, lehké živobytí… Kdo byl na venku, chtěl do Prahy, kdo byl v Praze, chtěl do ministerstva – tisíce a tisíce pocítily v sobě, že jsou povolaní a chtěli být vyvolenými.“

Mezi „maffiány“ a lidmi z exilu („zahraniční odboj“) došlo v říjnu 1918 v Ženevě a na dalších jednáních na handrkování o ministerská křesla v první vládě a pozice ve státní administrativě. Své sehrály osobní a partajní zájmy: z kořisti rakouského orla létalo peří. Kdo se nestal ministrem, získal místo v diplomacii. Kdo měl majetek, neprodělal, kdo ne, vydělal. I když muselo být mnoha lidem jasné, že v chaotických dobách žádná vláda dlouho nevydrží u moci, dělili se jako o soudném dnu.

jenom starostou

Že to byl boj bezohledný, ukázal případ vůdce „tajného výboru“, zvaného později Maffie, Přemysla Šámala. To u něho se v březnu 1915 poprvé sešla „maffiánská pětka“ s Benešem, Kramářem, Rašínem a Scheinerem, vůdcem sokolského hnutí. Po emigraci Benešově a zatčení ostatních postavil Šámal novou informační síť a řídil ji.

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.posledné
.neprehliadnite