Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Josef Mašín: Velké nároky na české hrdiny, kterým není možné dostát

.ondřej Štindl .echo24 .spoločnosť

Josefu Mašínovi bylo ve středu pětaosmdesát let, je to poslední žijící aktér příběhu, na jehož velikosti se v Česku dost možná shodnou všichni, ne tak na jeho morálním hodnocení.

Josef Mašín: Velké nároky na české hrdiny, kterým není možné dostát Ondřej Němec/Lidové noviny/profimedia

debata o dramatu bratrů Mašínových už v Česku ale odezněla nebo odeznívá. V něčem jako kdyby předznamenala podobu dnešních diskusí – svou cykličností (jednou za čas si ji zopakovat v podobném obsazení i s podobnými replikami), emotivností, téměř nemožností dosáhnout nějakého posunu. A nakonec i tím koncem – nějak vyvanula, ustala, podobně jako mnohé dnešní intenzivně prožívané spory, které upadnou v zapomenutí, protože se objevil další důvod ke vzrušenému pohoršení.

O bratry Mašínovy se ale česká společnost, nebo alespoň ta její píšící část, dohadovala desetiletí, právem. Byl to (a vlastně pořád je) důležitý spor. Ta vyhrocená stanoviska v něm vyjadřovaly titulky typu Byli bratři Mašínovi hrdinové, nebo vrazi? V něčem ta otázka je ale zavádějící, navozuje dojem jakési nespornosti, buď tak, nebo tak. Komplikovaný příběh jejich snahy o odboj a dramatického a ve všech ohledech mimořádného útěku východoněmeckými lesy do amerického sektoru v Berlíně navíc možná zastínil příběhy jiných statečných lidí, kteří se přibližně ve stejné době snažili postavit se vládnoucímu komunismu.

Je-li ale položena tak, kloním se bez váhání k těm hrdinům, skuteční vrazi byli mezi těmi, proti nimž se dva mladíci spolu s dalšími snažili bojovat. Ctirad a Josef Mašínovi a Milan Paumer projevili velikou statečnost. Hrdinové zároveň z principu musejí být ojedinělí, vymykat se. Ve snaze zařadit Mašíny mezi „vrahy“ někdy cítím nechuť k tomu, být souzen a shledán lehkým, jako kdyby uznáním jejich zásluh mělo být řečeno, že všichni měli být jako oni, a kdo nebyl, ať si to vyčítá. Jako kdyby mimořádnost nemohla být v nějakém ohledu inspirací a vždycky byla neúprosným měřítkem, jehož je nejlépe se zbavit, srazit na svou úroveň.

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia | Zobraziť
.posledné
.neprehliadnite