Aktuální koncept „migranta“ stírá rozdíl – pro zákon životně důležitý – mezi ekonomickou a politickou migrací, tedy mezi lidmi prchajícími před chudobou a lidmi, které z domovů vyhnala válka. Na rozdíl od ekonomických migrantů mají lidé prchající před útiskem, terorem a masakry nezadatelné právo na azyl, jež zahrnuje i bezpodmínečný závazek mezinárodního společenství poskytnout takovým lidem přístřeší.
"Někteří lidé včetně ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova tvrdí, že konflikty, jež vytvářejí tyto uprchlíky, zuří pouze v těch arabských zemích, které bombarduje Západ."
A i když se toto rozlišování respektuje, často se tak děje v rámci dalšího projevu eskamotérství, totiž snahy přesvědčit důvěřivé, že muži, ženy a děti, kteří zaplatili tisíce dolarů za cestu na vratkých plavidlech vyloďujících se na ostrovech Lampedusa nebo Kos, jsou ekonomickými migranty. Skutečnost je však taková, že 80% těchto lidí tvoří uprchlíci, kteří unikají před despotismem, terorem a náboženským extremismem v zemích, jako jsou Sýrie, Eritrea či Afghánistán. Proto mezinárodní právo vyžaduje, aby se příběhy uchazečů o azyl nezkoumaly kolektivně, ale případ od případu.
A když se akceptuje i toto, když kvůli samotnému počtu lidí snažících se dostat na evropské pobřeží nelze dál popírat barbarství, které je donutilo uprchnout, objeví se třetí kouřová clona.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.