pred troma rokmi pred bratislavskou kaviarňou Tepláreň útočník zabil dvoch ľudí a tretiu osobu vážne zranil. Ten útok bol vyjadrením nenávisti, projekt Víra v barvách duhy je presným opakom. Tobiáš, poviete nám o ňom viac?

Víra v barvách duhy je projekt, který jsem již před dvěma lety natočil v Česku, série krátkých videí, ve kterých jsem s faráři, farářkami, teology a teoložkami rozebíral queer témata a snažil jsem se ukázat, že v církvích se najdou lidé, kteří se vůči queer tématům nevymezují, a že si to dokážou i na základě různých teologických, biblických argumentů obhájit. Že i když oficiální stanoviska církví jsou často vymezující, není to tak u všech lidí z církevního prostředí. Na Slovensko přicházím s podobným projektem, ale ve slovenském kontextu. V té slovenské sérii se taky snažím ukázat, že i ve slovenských církvích se najdou faráři a farářky, kteří s tím aktuálním společensko-politickým diskursem nesouhlasí a vidí to jinak. Mým cílem je zjišťovat, jaká je pozice takových lidí v církvích a jak vnímají aktuální politickou rétoriku. Jde celkem o pět dílů po deseti minutách, formát je podobný jako v Česku a na Slovensku se ho zúčastnilo dvacet respondentů a respondentek. 

aké kresťanské cirkvi ste na Slovensku oslovili? 

Ve dvou dílech se věnujeme přímo situaci v Římskokatolické a v Evangelické církvi (augsburského vyznání). Jinak ale v projektu mluví i reformovaná farářka a starokatolický kněz.

keď ste do tohto projektu šli, mali ste vopred nejaké očakávania? Vedeli ste o postojoch jednotlivých ľudí v cirkvách na Slovensku? Alebo ste vedeli len o oficiálnych stanoviskách veľkých či menších cirkví, ktoré nie sú príliš tolerantné?

Já jsem znal například postoje Martina Kováče nebo Anny Polckové, ale musím dodat, že když jsem se s lidmi o projektu nebo o tom záměru bavil, v podstatě všichni říkali, že něco takového na Slovensku nebude úplně možné natočit, nevěřili, že by se našel dostatečný počet lidí, kteří by na tohle téma otevřeně na kameru promluvili. Ale já jsem byl přesvědčený o tom, že takoví lidé ve slovenských církvích jsou a že stojí za to zkusit je najít. Z těch výsledných 20 respondentů jsou 4 anonymizovaní, ale většina, 16 lidí, tam vystupuje otevřeně pod svojí identitou, ukazujeme jejich tváře, jména.

našli ste v Česku viac tolerancie ako na Slovensku? Alebo je to ešte trochu inak?

Když porovnám českou verzi s tou slovenskou, já si myslím, že slovenská je výrazně osobnější. Nejdeme tam tolik po teologických argumentech, spíš opravdu zjišťujeme, jak ti lidé vnímají aktuální situaci, jak to na ně působí, v jaké jsou pozici. Srovnávat ty dvě verze je trošku složité v tom, že obě jsou jinak zaměřené, ale myslím si, že v zásadě se názory lidí z té české verze s lidmi z té slovenské verze v mnohem shodují. Rozdíl je to prostředí, ve kterém s těmi názory působí, a to pak ovlivňuje i celkovou atmosféru diskuze – a tedy i to, že slovenská verze je osobnější, intimnější, lidé ve slovenské verzi daleko víc mluví o té atmosféře v církvi a ve společnosti. V některých pasážích je to ve slovenské verzi i více politicky zaměřené.