například:
Babiš: Podívejte na Piráty, já myslel, že s námi budou na jedné lodi. A Ivan Bartoš s Jakubem Michálkem jsou úplně jako Kalousek. A Jan Farský s Petrem Gazdíkem ze STAN. Všichni stejní noví Kalouskové...
LN: Nepoužíváte vy Kalouska stejně jako oni vás?
Babiš: Kalouska už neřeším.
Anebo toto vystižení naší nové demokracie:
S důvěrou, nebo bez důvěry, makat budeme stejně. Nevidím v tom rozdíl. Hlavně si myslím, že nám lidé věří, a to je ta podstatná důvěra.
Hlavně jsou ovšem ty rozhovory o sestavování vlády. A tady se kupodivu Babiš od loňského prosince moc neposunul. Jistě, jsou za námi volby prezidenta. Koalice s SPD „není za dveřmi. Bušilo by to na ně, kdyby pan prezident prohrál volby a my museli do března udělat koalici. Teďka máme čas.“ Ale jinak Babiš zkouší tu cukr, tu bič, nadává, diví se, ohrazuje se, snaží se nabourávat jednotu jiných stran. Avšak kupodivu ani po jeho přesvědčivém volebním vítězství vyjednávací metody, které se naučil v byznysu, nefungují nijak oslnivě.
„To, co se dnes děje v Českém rozhlase, děje se stále za garnitury dosazené v minulém volebním období.“
Stále máme před sebou tři varianty, všechny nějakým způsobem nechutné a nebezpečné.
Zaprvé Babiš sestaví vládu s podporou KSČM a SPD. Je to, jak již bylo řečeno, organická koalice v tom smyslu, že vykazuje značný programový průnik – přinejmenším odborné komise ANO a KSČM se prý scházejí. Vykazuje taky největší voličský průnik – voliči těch tří stran k sobě mají věkem, sociálním postavením a názory blíž než k voličům jiných stran. Shoda je velká, v Lidových novinách přijde řeč i na změny ústavy, na nichž by se tato sestava mohla dohodnout.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.