servery se předtím hemžily nejmenovanými zdroji z evropských struktur, že tento týden má Británie poslední šanci. Pokud prý se Mayová nepodřídí, EU na svém summitu 15. prosince nedá zelenou k jednáním o volném obchodu, po němž Britové tolik touží.
Je to absurdní, ale reálná podívaná. Británie má se zbytkem EU výrazný obchodní deficit, víc co ztratit máme tedy v úhrnu my. Nicméně aby se Britové do pozice, z níž smějí poprosit o volný obchod, vůbec dostali, byla Mayová přinucena k sérii vážných ústupků. Mediálně nejšťavnatější bude nepochybně tzv. účet za rozvod, suma, již Británie musí zaplatit, aby se mohla vyvázat. Před čtvrt rokem britská premiérka projevem v italské Florencii slavnostně oznámila ochotu jít až na 20 miliard liber. Zhruba by to odpovídalo britskému příspěvku do unijního rozpočtu, který končí rokem 2020. Ta částka dávala smysl, politicky a zřejmě i právnicky. Podle jedné právnické teorie vzniklo příjemcům unijních peněz před třemi lety, kdy aktuální rozpočet EU vstoupil v platnost, tzv. legitimní očekávání, právo kalkulovat s tím, kolik z Unie vyinkasují peněz, a například si podle toho naplánovat investice.
Brusel však kontroval požadavkem trojnásobku: 60 miliard. Mayová teď v podstatě kapitulovala, do Bruselu odjela s nabídkou 40 až 50 miliard.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.