ratingová agentura Standard & Poor’s už před nějakými třinácti lety označila české penze za důchodový Armageddon. Horší vyhlídky tehdy podle ní měli v celém vyspělém světě jen Japonci.
Žádná vláda od vzniku České republiky nedokázala s důchody nic podstatného udělat. Prováděly se jen kosmetické změny parametrů. Nejdál zašel po roce 2010 kabinet Petra Nečase. Ten dal lidem možnost přesměrovat si část povinných odvodů, jež dnes musí platit státu na soukromý účet. Byl to klasický případ zásahu, který byl příliš slabý a málo ambiciózní, a proto neměl šanci na úspěch. Nebyla to povinnost, ale možnost svobodné volby. Přesto to bylo velmi nepopulární a Sobotkova vláda to zrušila.
Do skutečné důchodové reformy se tady nikdo nepustil, protože právě zásahy do penzí jsou jedna z věcí, které budí ve společnosti vášně. Velmi citlivě na ně reagují současní důchodci a ti, kdo se penzijnímu věku rychle blíží. Politici jim nejsou schopni vysvětlit, že jich se to vůbec netýká. Reformy penzí se dělají pro mladé, plus minus od třiceti dolů. Ale bojí se jich staří. Vysvětlit a prodat lidem důchodovou reformu je úkol pro komunikačního génia. U nás se zatím neobjevil.
„Nikde se nic nespoří. Platí se za pochodu to, co se zrovna vybere.“
Starých se týká jediná věc: zvyš
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.