odehrává se zde jeden ze střetů známých z posledních dekád studené války, kdy Západoevropany iritovalo, že Američané používají proti Sovětskému svazu a Kubě ekonomické páky bez ohledu na jejich zájmy. I kulisy jsou na první pohled podobné, jsou zde ale podstatné rozdíly v pojetí některých postav.
Na evropské straně se část někdejšího „východního bloku“ proměnila z gubernie Kremlu v neposednou provincii Bruselu a Berlína. Na americké straně byl Reagan v Bílém domě nahrazen hlupákem. Ale některé věci se nemění.
Schválení ruských sankcí americkým Kongresem minulý týden jasně ukazuje, že Donald Trump je bez ohledu na všechny přívlastky, které na jeho adresu zazněly, v každém případě nepříliš kompetentní prezident. Od počátku své kandidatury dával bez přestání najevo, že by rád přehodnotil politiku vůči Rusku a navázal s ním mnohem kooperativnější vztahy. Dosáhl pravého opaku.
„Na americké straně byl Reagan v Bílém domě nahrazen hlupákem. Ale některé věci se nemění.“
Jestliže Trump nachází zalíbení v Putinovi a stejnou tendenci mezi republikánskou voličskou základnou začaly ukazovat průzkumy, tak na republikánské kongresmany platí mnohem lépe. Pro naprostou většinu z nich platí tradiční republikánská geopolitika spojenectví. Taky pro ně platí, že když příslušné americké instituce dojdou k nějakému závěru – jmenovitě že se Rusko snažilo ovlivnit americké prezidentské volby –, vezmou to přinejmenším na vědomí, dokud nebudou mít vážné důvody k jinému názoru. Fakt ruského zasahování, přinejmenším v minimální verzi, většina politiků akceptuje a domnívá se, že nemůže zůstat bez odezvy. Trump se k tomu neměl.
Vztah kongresových republikánů k Trumpovi je prekérní. Na jedné straně se ho bojí, přesněji řečeno se bojí těch svých voličů, kteří mu jsou oddáni. Vědí, že jeho neúspěch poškodí i je v příštích volbách. Na druhé straně se ho nebojí zas tolik – navzdory všem Trumpovým řečem o jeho „bezprecedentním“ vítězstvím se jich většina dostala do Kongresu s většinami převyšující tu Trumpovu. Trumpizace Kongresu rozhodně není dokonána. Tweety tu nemají takovou váhu.
Pochybnosti rozhodně nerozptýlilo, když vyšlo najevo, že Trumpův designovaný národněbezpečnostní poradce generál Flynn po volbách několikrát hovořil s ruským velvyslancem Kisljakem a měl mu slibovat přehodnocení ruské politiky. Nerozptýlilo je ani to, jak si Trump počínal vůči vyšetřování své kampaně kvůli kontaktům s Ruskem. A nerozptýlilo je ani odhalení, že mladý Trump se loni sešel kvůli nabídce kompra na Clintonovou s ruskou právničkou. Právě tím agresivním zatloukáním si pro sebe prezident vykopal jámu. Nejprve se jeho ministr spravedlnosti, bývalý senátor Jeff Sessions musel vyjmout pro podjatost z ruského vyšetřování, když vyšlo najevo, že při slyšení v Senátu nevypovídal pravdivě o svých kontaktech s Rusy.
„Vztah kongresových republikánů k Trumpovi je prekérní.“
Když pak Trump odvolal ředitele FBI Comeyho – kvůli ruskému vyšetřování, jak sám řekl –, reagoval na to náměstek ministra spravedlnosti Rod Rosenstein jmenováním zvláštního nezávislého vyšetřovatele Roberta Muellera pro celé vyšetřování ruského prvku ve volbách. Rosenstein, Sessionsova „dvojka“, je ve věcech Ruska „jednička“ kvůli Sessionsově vynětí se – a je to kariérní žalobce, který Trumpovi nic nedluží. Kdyby ho chtěl Trump přinutit, ať odvolá Muellera, ocitl by se rovnýma nohama v terénu Watergate.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.