mnohde v zahraničních médiích je slyšet názor, že právě on má potenciál být prezidentem, který povede ruský národ na cestě k demokracii. Je ale Navalnyj opravdu takový typ demokratického politika, jak si západní společnost maluje?
Alexej Anatoljevič Navalnyj, pokud necháme stranou jeho kontroverzní nacionalistické názory, které dnes sám označuje za mladickou nerozvážnost, začínal jako bloger upozorňující na korupci v zemi. Postupně se za obrovské lidské i finanční pomoci vypracoval na přední příčky ruské opozice. Kampaně jeho organizace Fondu boje proti korupci rozkrývající korupční aféry nejvyšších státních představitelů jsou v Rusku internetovým hitem. Jistě se mu musí přičíst k dobru, že jako jeden z mála opozičníků dokázal za poslední léta do ulic dostat dříve nemyslitelné množství lidí.
Jeho úspěch je založen na výzvě Rusům, že za jejich mizernou životní situací stojí korupce politiků. Představitelé státu kradou, a proto nezbývají peníze na důchody, výstavbu nemocnic a opravy špatných silnic. Potud se jedná o program, který má potenciál oslovit široké vrstvy ruské společnosti, jež budou v březnu 2018 vybírat prezidenta země.
jazýček na vahách ruské politiky
A zde nastává kámen úrazu. Navalnyj se prezentuje jako politik „západního“ kalibru, ovšem budoucí voliči stojí spíše na straně politiky silného muže současného prezidenta, což mimo jiné znamená nezpochybnitelnost anexe Krymu. Ukrajinská otázka je dnes nejožehavější téma ruské politiky, které má potenciál v mžiku zlomit vaz i těm nejpopulárnějším z populárních. Kandidát na prezidenta Navalného ražení to musí mít obzvlášť na paměti, ale zároveň si musí dávat pozor, aby nezpochybnil své renomé, jež si vydobyl na Západě. Jak Navalnyj přistupuje k otázce Krymu a co by to znamenalo pro mezinárodní politiku, pokud by se teoreticky stal příštím prezidentem?
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.