vyšlo to najevo v jeho rozhovoru pro Lidové noviny 1. 7. (redaktoři Kateřina Surmanová a Ondřej Koutník).
Mluvilo se o zrušení senátu a snížení počtu poslanců. „Čím méně politiků, tím lépe,“ tvrdí Babiš. „Jenže pak hrozí, že přijde někdo, kdo malého počtu politiků využije a zabetonuje se tím, že změní ústavu. Žádný senát ho nezastaví,“ oponují redaktoři.
„Dvě stě poslanců už dnes může přece změnit ústavu,“ pravil Babiš. Jenže to se plete.
„Babiš:„Já jen popisuju, jak stát funguje. Kdyby takhle fungovaly firmy, všechny zbankrotují.“
Že je to nesmysl, na to poukazuje už server demagog.cz: „Ústava je v hierarchii právních norem tzv. ústavním zákonem, pro jehož změnu je třeba většího počtu hlasů, než je tomu u běžného zákona. Souhlas musí udělit 3/5 všech poslanců a zároveň 3/5 přítomných senátorů. Na rozdíl od běžného zákona, pokud neudělí souhlas také 3/5 senátorů, nelze jej nahradit větším počtem hlasů poslanců. V žádném případě tedy poslanci, byť v kompletní shodě, nemohou sami změnit ústavu, jak argumentuje Babiš. Vždy musí jít o vůli dvou komor.“
Redaktoři reagují podobně: „Nezvládnou to sami, musí to schválit také senát. Ústavní změny nelze dělat bez toho, aby souhlasily obě komory. Ale co bude, když tu jednu komoru vypustíte?“
Babiš na to není schopen odpovědět, tak uhýbá: „Dobře, ale tohle pro mě není prioritní. Já jen popisuju, jak stát funguje. Kdyby takhle fungovaly firmy, všechny zbankrotují.“
„Nemohl by si tu ústavu aspoň přečíst, když má podle ní vládnout?“
Opět jeho posedlost státem jako firmou. Proto by chtěl přímo volené starosty a žádné zastupitele a zrušit kraje. Že je demokracie také nějaká diskuze a vyvažování moci, o tom zřejmě nikdy neslyšel nebo to do jeho mozkové kůry nijak neproniklo. Přímo voleného starostu, který by si mohl bez zastupitelstva řádit, jak by chtěl, by prý pohlídali voliči. Jak ho budou hlídat ve stotisícovém městě, na to žádný recept nemá. Jak by taky mohl mít nějaké demokratické povědomí, při jeho normalizačním komunistickém původu a estébáckém agentství. O tom zřejmě na schůzkách se s. Šumanem moc nemluvili.
Měli jsme tady ve vládách už různé bývalé komunisty, ale ať byli, jací byli, někteří z nich byli aspoň chytří a věděli, že se hraje podle nových pravidel, a ta nová pravidla znali.
A tahle osoba by chtěla být premiérem. Nemohl by si tu ústavu aspoň přečíst, když má podle ní vládnout? Řečeno jeho slovy, ušetřili bychom si tak jednou dost času, peněz. A my dodejme – i nervů a ostudy.
Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24.