a to si nepochybně, při pohledu na skandující davy, svezené do Varšavy z celé země bezplatnými autobusy, myslel i sám Trump.
Ostatně velikost a adekvátní nadšení vítajících davů je něco, na čem americké hlavě státu mimořádné záleží, jak ukázal komickým a evidentně nepravdivým lpěním na tom, že počty lidí, jež se sjely na jeho inauguraci, byly epochálně obrovské a v dějinách Ameriky dosud nevídané. Není však pochyb, že konzervativním voličům PiS Trump připadá jako „jejich člověk“. O tomtéž ostatně dokázal během kampaně přesvědčit zejména chudší část svých spoluobčanů.
Donaldova popularita napříč celým Západem u konzervativněji naladěného segmentu populace, často lidí z hůře placených, dělnických či obecně manuálních profesí, je stále asi nejvíce fascinujícím místem celého fenoménu Trump. On sám byl totiž dlouhá léta ztělesněním newyorské high society dekadentních osmdesátých let, mužem, který si dával pozlatit snad i záchodové mísy a s pracujícím člověkem se potkal maximálně v momentě, když mu otevíral dveře od limuzíny.
„Trump se držel témat: Bůh, bezpečnost, armáda, tradice i národní hrdost.“
V tom, že ho teď ti samí lidé, i přes jeho miliardy a soukromé tryskáče, považují za tak trochu jednoho ze svých, nepochybně hraje roli jeho vytříbený cit pro to, co chce kdo slyšet.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.