ti lidé vyzařují kondenzovanou duchovnost a radost. Písmo je pro ně základ všeho a pojítkem s Bohem. Přímím a osobním pojítkem. Osobním a současně kolektivním. S Knihou jsou na Jindrových fotkách sami, a současně v mumraji ostatních. Stejně oblečeni, stejně „dizajnováni“, stejně oduševněni. Jsou to extrémisté, svědkové a poslové současně.
Říkám-li extrémisté, myslím tím fundamentální zakotvenost ve své víře a způsobu života. Říkám-li svědkové, myslím tím, že zůstávají tradiční až do morku kostí. Jako kdyby od zrodu jejich hnutí neuplynula staletí. Říkám-li poslové, myslím tím „přechovávači“ každé litery učení. Zdá se, že od ducha i litery své víry neustoupili ani krůček. Poznatky archeologie, literární vědy, srovnávací religionistiky, evoluční biologie, kognitivních věd, hlubinné psychologie… si nepřipouštějí.
Jindřich Buxbaum
Jsem sekulární žid, liberál vyškolený ve společenských vědách, aktivista. Cesta chasidů a ortodoxních Židů vůbec není mojí cestou. Nicméně, na fotografiích Jindru Buxbauma bijí do očí dvě věci: 1. soustředěnost na slova Knihy a 2. oduševnělá radost ze sdílení společné duchovní cesty. Jedno i druhé je transgenerační, velice emocionální, opravdové. Mnohem opravdovější než to, co za soustředění a radost zvyknou považovat lidé mé mentality, hodnot a vzdělání.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.