Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Jaký je to život (a smrt) bez sněhuláků?

.jiří Peňás .echo24 .lifestyle

V Paříži sice dva dny sněží, ale to je anomálie a potvrzení toho, že se něco se světovým počasím pokazilo. V Praze tuhle zimu sněžilo asi půl dne a už se ani nikdo nediví.

Jaký je to život (a smrt) bez sněhuláků? David Ebener/dpa/AP/SITA

v televizi (na ČT2) každou neděli běží padesát let starý Filmový týdeník – a zimní díly tam vždycky začnou zprávou o nějaké sněhové kalamitě. Teď, v lednu 1968, zrovna zapadlo 230 osobních aut na silnici mezi Bratislavou a Trnavou, což se nás tehdy týkalo. A pak se přidají lyrické záběry zasněžených Hradčan. Na to už skoro nepamatujeme. Když před pár lety na ně trochu sněhu napadalo, každý si je běžel vyfotografovat, jako by se ve Vltavě vynořila lochneska.

Člověk i národ to bez sněhu vydrží, ale stejně ho to nějak musí poznamenat. Má to i výhody, třeba to odklízení chodníků – a já byl deset let ve Vršovicích domovníkem, takže vím, co to je, když na vás v šest ráno zvoní, že není odhrabáno. To bylo ovšem na začátku devadesátých let a co bych pro demokracii a Havla tehdy neudělal! S radostí jsem metl a hráblem (to je taková lopata na sníh, víte) hrabal a myslel na vlast.

Ve slabých chvílích propadá člověk sentimentu a stesku po sněhu.

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.posledné
.neprehliadnite