spolupracoval s Vladimirem 518, Tata Bojs či zpěvačkou Never Sol. Jako režisér se podílel na dokumentárním cyklu Kmeny. Jaká je kreativní role režiséra ve velkých reklamních kampaních? Jak se dostal od střihu k režii? A proč čeští filmaři kolem třiceti zatím nepřišli v oblasti hrané tvorby s výrazným generačním počinem?
vystudoval jste Katedru střihové skladby na FAMU, nyní však už výhradně režírujete. Jak to přišlo?
Střihem videí jsem si přivydělával od šestnácti sedmnácti let, něco jako brigáda. Po maturitě jsem nevěděl, co jiného bych šel dělat, a přihlásil jsem na FAMU na střih. Moje meta byla stát se střihačem v České televizi. Už od dob „televizní krize“ v ČT mi to přišlo jako nejvíc sexy zaměstnání na světě – představoval jsem si ty pány ve vestách, kteří s redaktorkou za pět minut slepí tři záběry k sobě a vznikne reportáž. Na FAMU jsem rychle pochopil, že dělat střihače ve zprávách asi nebude úplně nejvyšší meta střihu, a hned v průběhu prvního ročníku jsem zjistil, že vlastně asi ani nechci být střihač. Je to určitě skvělá práce, ale jste pořád zavřený s jedním člověkem v jedné místnosti a sedíte u počítače. Kontaktu s lidmi u toho moc není. Řekl jsem si, že režie nemůže být zas tak těžká, začal dělat první znělky a klipy – a takhle postupně jsem se k tomu dostal.
v současnosti lze vidět výrazný nástup lidí, zejména v oblasti tvorby klipů a internetových videí, kteří se technické aspekty filmařiny naučili často sami a školu nepotřebovali. Velkou roli hraje i zlevnění a větší dostupnost technického vybavení pro film. Neslábne pozice FAMU jako výhradní líhně filmových a televizních profesionálů?
Mně škola dala opravdu hodně a jsem za ty roky rozhodně rád. Jistě, řemeslnou stránku věci se nakonec vždycky nejlépe naučíte vlastní praxí, nikoliv tím, že sedíte někde na učebně a profesor vám říká, dělej to takhle a takhle. Pro mne byla škola důležitá hlavně z hlediska rozšíření obzorů. Sám bych si asi Ejzenštejna po večerech moc nepouštěl a o ruských montážnících a ruské formální škole si sám od sebe nejspíš také nepřečetl.
Poskytnutí téhle nadstavby považuji za hlavní přednost FAMU. Druhou stranou mince je spojení školy s praxí. To skutečně trochu vázne. Zejména ve vztahu ke komerční práci. Nevím, kolik přesně, ale nemalé procento absolventů FAMU se minimálně v profesních začátcích živí prací v reklamě nebo podobnými věcmi na zakázku. Autorské filmy dělá hned po škole málokdo. A mám pocit, že na tu komerční práci FAMU studenty moc nepřipravuje. Nebo se spíš škola tváří, jako by tento segment filmařiny ani nebyl. Samozřejmě že škola nemá učit výhradně řemeslo, to rozšíření obzorů je velmi důležité. Nakonec, dnes si opravdu stačí koupit lepší foťák a základy řemesla se naučit sám. Ale v kultivaci filmové řeči, v tom, jak vůbec na diváka působit, v tom je myslím role vysoké školy stále klíčová.
„Účelem spotů je, aby vypadaly nějak a mnohdy zcela jinak, než jaké je stylové vyhranění režiséra.“
točil jste spoty pro klienty, kteří v reklamní oblasti patří k největším zadavatelům: pro mobilního operátora Orange na Slovensku, automobilku Škoda, banky. Jaký je kreativní podíl režiséra při realizaci reklamy?
Standardní proces je takový, že reklamní agentura realizuje scénář a koncept reklamy a osloví dvě tři produkce, které nabídnou jimi zastupované režiséry. Agentura si vybere několik režisérů, kteří pak píšou režijní explikaci, jak by předložený scénář natočili. A to je teprve fáze, kdy přicházím třeba já. Napíšu jim svůj pohled na věc: jaký bych si představoval výtvarný styl, obsazení herců a podobně.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.