a trhákem alternativních festivalů rovněž nebude. Plyne volně a plynule, jedna scéna následuje za druhou, vyprávění je spořádané, kontinuální, ne příliš vzrušivé, ale nikoli zas úplně nudné a strnulé (to bývá oceňováno, viz Křižáček), lehce chvílemi i zábavné, i když úplně vtipnou scénu v něm nenajdeme. Morální sdělení je prosté, ale nikoli banální: ten, kdo se zdál být lumpem, jím ve skutečnosti nebyl, čehož pak je trochu pozdě litováno. Vlastně všechno je v tom filmu, jak má být. Faktem je, že tyto záruky jakési klasicistní spořádanosti elitního diváka spíše znechucují, ale jemu film určen není. A on by měl uznat, že filmy nemusí být jen pro něj.
napůl film dětský
Je to napůl film dětský, stylem vyprávění, něco mezi Bylo nás pět a Už zase skáču přes kaluže, vtažený do prostoru dospělého světa, který dětská mysl pozoruje a poznává. Vyznačuje se vysokou kultivovaností a obrazovou působivostí, zvláště pak v záběrech na parní lokomotivu nebo koňské spřežení na sněhu, které připomenou vrcholné chvíle české vánoční kinematografie (Tři oříšky pro Popelku) a dodají filmu slavnostní ráz. Ve věci reprezentativnosti, jež se od firmy Svěrák a Svěrák očekává, film sice nedosahuje státotvorných kvalit Obecné školy a Kolji, jichž je odmocněnou sloučeninou, ale o Vánocích či na Nový rok nezarmoutí, ostudu neudělá a oko i mysl přiměřeně povznese.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.