Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Jaro 1945: Na co půjdeme do kina, drahoušku?

.jiří Peňás .echo24 .kultúra

Je jaro 1945, válka skončila, představte si, že se vám chce do kina. Na co asi tak mohli jít lidé před dvaasedmdesáti lety? Byl to zajímavý a zlomový okamžik.

Jaro 1945: Na co půjdeme do kina, drahoušku? Steve Helber/AP Photo/SITA

kina bývalého protektorátu nebyla nijak zvláště poškozena, takže krátce po osvobození mohla opět vesele promítat. Okamžitě byly vyřazeny všechny německé filmy, které do té doby tvořily velkou část nabídky, a rovněž většina českých filmů protektorátních, už jen proto, že byly vybaveny povinnými německými titulky. Pomalu je nahrazovaly první filmy Spojenců. Pořadí a výběr byly výmluvné. Prvním zahraničním filmem v českých kinech byl sovětský velkofilm z roku 1941 Generál Suvorov režiséra Vsevoloda Pudovkina. Slavnostní premiéry se 1. června zúčastnil prezident Beneš.

O týden později se hrál první britský film, válečné námořní drama San Demetrio, ovšem už bez oficiální účasti, a další týden přijde na řadu americká komedie Věčná Eva s Deannou Durbinovou, v níž není po válce ani vidu ani slechu, prostě svižná veselohra z milionářského prostředí, jak to Hollywood vždycky uměl a na co se také u nás nejvíce chodilo.

„Za železnou oponu si obě strany promítaly svou filmovou verzi druhé světové války.“

Nic ale netrvá věčně: kinematografie se zestátňuje a na ministerstvu informací populárního stalinisty Václava Kopeckého je zřízen filmový odbor. V jeho čele stojí básník Vítězslav Nezval, i když funkci bude brát spíše formálně. Zároveň vzniká cenzurní komise, později přejmenovaná na aprobační a od roku 1950 na výběrovou, která se stará o to, aby byly dováženy filmy „skutečně hodnotné“. Takové jsou téměř všechny sovětské, americké jen některé, po roce 1950 na několik let dokonce žádné.

Za železnou oponu, která několik let po válce oddělila „svobodný“ (Západ) a „pokrokový“ (Východ) svět, si obě strany promítaly svou filmovou verzi druhé světové války. Byl mezi nimi zásadní rozdíl.

Pro americký filmový průmysl byla válka pouze jednou z tematických možností. Nikdy, ani v čase, kdy Spojené státy byly plně v konfliktu a bojovaly na několika frontách, se válečné filmy nestaly dominantním produktem, nikdy se nepřešlo na válečnou výrobu, nikdy se v Hollywoodu netočily filmy „ryze“ propagandistické.

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.posledné
.neprehliadnite