Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Dosti bylo Kafky! Kafka und kein Ende!

.jiří Peňás .echo24 .kultúra

V českém překladu vyšel první díl nejnovější biografie pražského německy píšícího spisovatele Franze Kafky: Kafka: Rané roky. Knihu v Praze představil její autor Reiner Stach.​

Dosti bylo Kafky! Kafka und kein Ende! Petr David Josek/AP/SITA Bronzová socha Franza Kafku v Prahe, ktorú vytvoril český umelec Jaroslav Rona.

knihu, kterou v překladu Vratislava J. Slezáka vydalo nakladatelství Argo, přijel v pondělí představit do Prahy její autor, německý literární historik (a vystudovaný matematik) Reiner Stach. Při večeru v pražském Goethe-Institutu si musel vyslechnout řeč, se kterou vás tu jako její autor seznamuji.

V jistou životní chvíli člověk sám pro sebe učiní rozhodnutí, které by se dalo vyjádřit větou: „Dosti bylo Kafky!“

Tento krok učiní člověk, kterého Franz Kafka začal zajímat dejme tomu ve věku prvních životních zmatků, řekněme v 15 letech, pak ho horečnatě četl, aniž mu vlastně rozuměl – nebo možná mu právě tehdy rozuměl nejlépe.

A pak se jím zabýval tak zvaně sekundárně: nikoli nutně odborně, ale četl skoro všechno, co jen se tak o Kafkovi číst dalo.

Samozřejmě nemohl přečíst celou tu gigantickou horu papíru, která obsahuje prý na deset tisíc interpretací, jak zní odhad. Ale četl toho dost, aby se mu Kafka stal jakousi věčně přítomnou záhadou okukovanou ze všech stran, jakýmsi fantomem ze světa zaniklé Prahy, který na sebe neustále svítí baterkou a ukazuje na každý kus svého těla, aby bylo prozkoumáno.

Každý ho jaksi znal, málokdo opravdu četl. Kafka se stal turistickým strašidlem a banální rekvizitou pro masovou potřebu.

A tak si člověk vytvořil na jedné straně mytický obraz „svatého Franze Kafky“, „posla Božího“, jak o něm mluvil Franz Werfel, génia askeze a sebeobětování, štvance metafyziky a proroka všech hrůz dvacátého století, toho nekonečně poctivého, plachého a cudného muže, jakéhosi existenciálního polopanice, choulícího se před světem a schovávajícího se před ním pod peřinou v hrůze, zda se z něj nestal brouk…

A na druhé straně se mu do toho vkrádal antimýtus Franze Kafky jako muže bez větších tajemství, spíš ambiciózního člověka, který si léta udržoval dobře placené místo v pojišťovně, pomalu skrblíka, který dychtivě sledoval, jaký zisk mu přinesou válečné dluhopisy, jež kupoval i proto, že byl bezmála německým šovinistou a doufal ve vítězství německých vojsk.

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.posledné
.neprehliadnite