Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Komentár Tomáša Klvaňu: Beneš, Babiš a politická selhání

.tomáš Klvaňa .komentáre .komentár týždňa

O čem je politika hlavně? Dostanete tolik odpovědí, kolika lidí se zeptáte, od Aristotela po Pepu Vomáčku, co sedí u piva Na růžku. Pokud by vás zajímalo, co si myslím já, pak toto:

head_photo

nejdůležitější charakteristikou politika-státníka musí být spolehlivost. Má hrát na rovinu, nesmí se v krizi rozpadnout na prvočinitele a musí mít jasno v povinnostech k občanům. Nemusí být svatý ani Mirek Dušín. Nemusím s ním ve všem souhlasit. Ale ona základní důvěra by v jakési pomyslné smlouvě mezi občanem a politikem měla být přítomna. 

Napadlo mě to znovu, když jsem nedávno z věrohodných zdrojů slyšel dojemnou historku o naší poslední císařovně, Zitě Bourbon-Parmské, manželce Karla Habsburského. Byla to zbožná dáma, která si zakládala na přesnosti a smyslu pro povinnost. Při jedné rodinné večeři už v exilu, tuším ve Švýcarsku, na niž byl přizván i host, od kterého příhoda je, se Zita nečekaně asi o deset minut opozdila. Svůj „prohřešek“ vysvětlila tím, že se modlila růženec za prezidenta Edvarda Beneše, aby si zachoval odvahu a rovnou páteř tváří v tvář německému tlaku. Bylo září 1938, čas kolem mnichovské dohody. 

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia | Zobraziť
.posledné
.neprehliadnite