Šedesát tři procent z těch v Německu žijících Turků, kteří šli v neděli volit, hlasovalo pro posílení pravomocí prezidenta Erdogana, a tedy pro další islamizaci země. Tato poměrně přesvědčivá podpora přišla od lidí, kteří přitom už desítky let žijí v demokratickém zřízení, mnozí se tam již narodili.

Arnošt Lustig by se možná nebránil a nejspíš by ho to i trochu pobavilo, ale někdo to za něj udělat musí.

Khalid Masood, pachatel londýnských útoků, které už zase překryl pachatel stockholmských útoků, se radikalizoval v jedné z mešit v anglickém Birminghamu.

Lidé, kteří chodí na výstavy, většinou očekávají, že tam budou nějaké umělecké předměty. Nebo aspoň předměty, které jsou za umělecké označeny.

Vypadá to jako fáma, ale asi to bude pravda. Řetězec Lidl sundal z řeckých kostelíků, které stojí na ostrově Santorini, kříž. Zatím tedy jen symbolicky, na fotografii, již použil na igelitový pytlík pro nějakou mraženou chobotnici či chipsy nebo co.

Petr Stančík je vypravěč rabelaisovského typu a také Gargantuu trochu připomíná. Jeho romány Pérák, Mlýn na mumie a Andělí vejce patří k tomu nejčtivějšímu, nejchytřejšímu a nejzábavnějšímu, co v české próze v posledních letech vyšlo.

Nový film národní firmy Svěrák a Svěrák (otec je autorem literární předlohy) Po strništi bos byl přijat obvyklou kritikou spíše s chladem, tu i s pohrdáním. Dalo se to předpokládat, protože opravdu nejde o film, který by způsoboval zástavu srdce či halucinační stavy.

Na srdeční infarkt zemřel v 78 letech Ernst Zündel. Byla to osoba, na kterou je asi lepší nevzpomínat, ale jeho „životní osudy“, jeho „tvorba“ a „boj“ jsou zajímavé a příznačné pro jeden důležitý fenomén poválečného světa.

Pod silným zážitkem filmu Dunkerk režiséra Christophera Nolana by člověk měl sklony pořídit si (otázka je, za co a kam to pak dát) plachetnici nebo aspoň rybářský člun.

Žádná jiná česká rocková skupina nemá za sebou tak podivuhodný příběh jako The Plastic People of the Universe. Možná je unikátní i ve světovém rozměru.