Jakmile se dnes člověk podívá na nějakou mediální stránku či obrazovku, vypoulí na něj své bludné apokalyptické oko úvaha o krizi: společenské, kulturní, ekonomické, imunitní či manželské. Někdy si říkám, noviny přece z principu senzacechtivosti přehánějí, nesmíme je brát vážně a také se nesmíme poddávat pocitu stárnoucího pračlověka, který už v době kamenné tvrdil, že za jeho mládí bylo všechno lepší a teď v neolitu se svět řítí do zkázy. Co tak asi říkali lidé na sklonku smrtelně ohroženého Říma, kdy to opravdu vypadalo jako konec světa?

Co všechno snese papír, o blogosféře nemluvě! Eurofederalisté zuří, černokněžník na hradě, kde stále nevisí eurovlajka, samojediný měl tu drzost nepodepsat Lisabonskou smlouvu.

Už téměř půldruhého roku klesá spotřeba plynu, elektřiny, vody a dokonce i chleba, piva a cigaret. Další pokles maloobchodního obratu o 3,6 % za leden hlásí statistický úřad. Jinými slovy, velmi mírně klesá nadspotřeba, a to by mělo být ozdravné.

Osvícení sekularisté všech stran kdysi věřili, že odstraněním víry, tradice a zvyklostí nastoupí konečně éra rozumu. Svatá naivita! Teď tu máme už druhý světový dogmatický koncil o globální hrozbě, po japonském Kyotu tentokrát v Kodani, a dobrá stovka premiérů a ministrů i s jejich teology klimatology bude lidstvu hrozit peklem uvaření za živa, kázat urbi et orbi o hříchu globálního oteplování, Copenhagen se přemění na Hopenhagen, podle dánského premiéra, a zrodí se doktrína na snížení kysličníku uhličitého.

Sotva jsem se vzpamatoval z pacifistické Nobelovy ceny udělené Baraku Obamovi se záměrem, aby neválčil v Afganistánu, původně měl totiž dostat cenu za literaturu, škoda, je opravdu vynikající stylista a rétor, přišla druhá rána ze Skandinávie v podobě Nobelovy ceny za ekonomii.

Stalo se neočekávané. Konzervativní strana Davida Camerona sice podle předpovědí nezískala absolutní většinu (chybělo ji pouhých dvacet hlasů), ale navzdory anglické tradici, místo aby vytvořila dočasnou menšinovou vládu a čekala na předčasné volby, vytvořila koalici s levicovou stranou liberálních demokratů.

Zatímco lídři Evropské unie udržují jednotnou ideologickou frontu vzájemné hospodářské solidarity a prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet ujišťuje trhy,

„Jsou jenom tři věci, kterým ženy nerozumějí: volnost, rovnost a bratrství,“ ale jak to vlastně myslel G. K. Chesterton, když vymyslel jeden ze svých slavných výroků?

Řecký státní bankrot, který teď musí Evropská unie odvrátit, protože eurofederalisté dobře vědí, že by se sama unie začala rozpadat, kdyby nechala Řecko na holičkách, je dilema, s kterým se nikdy nepočítalo. Pro dobrotu na žebrotu.

Největší událostí ledna je teď sníh, a to proto, že nespadl jak má, na hory, ale do ulic. A tam, v době globálního oteplování, nemá vůbec co dělat. Sníh má v Česku dvě jména, buď je to nadílka a pochází z klasických ladovských vánoc pozdní doby ledové nebo je to nadělení, čili kalamita.