Díky Festivalu spisovatelů, který probíhal minulý týden, dorazil už po několikáté do stověžaté z kalifornských lesů i Gary Snyder (1930).
Legendární básník z rodu Williamse a Whitmana, ale také sinolog, japonolog, budhista a poučený praktický ekolog. To on byl předobrazem Japhyho Rydera z Kerouacových Dharmovích tuláků, on přeložil pro Ameriku mnohé duchovní asijské texty a za svoje básničky dostal Pulitzerovu cenu. Vzácný host.
Z jeho programu jsem si vybral setkání se čtenáři v knihkupectví Kosmas v Perlové ulici. Nacpané knihkupectví čekalo víc než hodinu.
Jeho překladatel Luboš Snížek, ho nemohl sehnat. Prý je na izraelské ambasádě a nemůže se dostat přes Prahu díky Bushovi, jehož návštěva komplikovala dopravu. Někteří žertovali, že možná v některé z demonstrací předčítá Kjótský protokol. Ukázalo se, že Snyder oficiality ani demostrace nemusí a že místo mecheche na ambasádě si šel zdřímnout na hotel. Nakonec dorazil se šibalským úsměvem. „Děkuju, že jste na mě počkali,“ řekl tichým hlasem, přečetl několik básní a podepisoval a povídal si s těmi, kteří měli zájem a odvahu.
Mám všechny jeho knihy, které v češtině vyšly. Ty esejistické mi hodně řekly o praktické ochraně přírody a zavrtaly mi do hlavy nejednoho brouka. Nejradši mám ale básnickou sbírku Tahle báseň je pro medvěda. Dostala se do kategorie „tyhle čtu pořád dokola“. Teď vyšla v češtině sbírka Hory a řeky bez konce. Postupně jí psal, třídil a brousil neuvěřitelných čtyřicet let, aby jí nakonec vydal v roce 1996. Tenhle novodobý Thoreau mluví a píše o věcech, které dobře zná. Bydlel ve velkoměstě i na samotě, přednášel na univerzitách i pracoval jako dřevorubec. Čistil potoky i bránil několika společnostem, když chtěli necitlivě od přírody víc, než bylo únosné. Žil sám, několik let v japonských klášterech, v lesních chatách, ale zná i radosti a ponaučení z živosti početné rodiny. Mám rád tenhle lidský druh, který ručí sám za sebe, hodně toho umí a také ví, kolik toho neví a nikdy vědět nebude. Rád jsem vás viděl, Siddhárto, říkám si v duchu, když si nahlas čtu: „Matka Země miluje milovat/ Miluje tvrdě, hravě, bojovně/ drsně a divoce o lásku zápasí/může jí dát i vzít.“
.tomáš Weiss
Legendární básník z rodu Williamse a Whitmana, ale také sinolog, japonolog, budhista a poučený praktický ekolog. To on byl předobrazem Japhyho Rydera z Kerouacových Dharmovích tuláků, on přeložil pro Ameriku mnohé duchovní asijské texty a za svoje básničky dostal Pulitzerovu cenu. Vzácný host.
Z jeho programu jsem si vybral setkání se čtenáři v knihkupectví Kosmas v Perlové ulici. Nacpané knihkupectví čekalo víc než hodinu.
Jeho překladatel Luboš Snížek, ho nemohl sehnat. Prý je na izraelské ambasádě a nemůže se dostat přes Prahu díky Bushovi, jehož návštěva komplikovala dopravu. Někteří žertovali, že možná v některé z demonstrací předčítá Kjótský protokol. Ukázalo se, že Snyder oficiality ani demostrace nemusí a že místo mecheche na ambasádě si šel zdřímnout na hotel. Nakonec dorazil se šibalským úsměvem. „Děkuju, že jste na mě počkali,“ řekl tichým hlasem, přečetl několik básní a podepisoval a povídal si s těmi, kteří měli zájem a odvahu.
Mám všechny jeho knihy, které v češtině vyšly. Ty esejistické mi hodně řekly o praktické ochraně přírody a zavrtaly mi do hlavy nejednoho brouka. Nejradši mám ale básnickou sbírku Tahle báseň je pro medvěda. Dostala se do kategorie „tyhle čtu pořád dokola“. Teď vyšla v češtině sbírka Hory a řeky bez konce. Postupně jí psal, třídil a brousil neuvěřitelných čtyřicet let, aby jí nakonec vydal v roce 1996. Tenhle novodobý Thoreau mluví a píše o věcech, které dobře zná. Bydlel ve velkoměstě i na samotě, přednášel na univerzitách i pracoval jako dřevorubec. Čistil potoky i bránil několika společnostem, když chtěli necitlivě od přírody víc, než bylo únosné. Žil sám, několik let v japonských klášterech, v lesních chatách, ale zná i radosti a ponaučení z živosti početné rodiny. Mám rád tenhle lidský druh, který ručí sám za sebe, hodně toho umí a také ví, kolik toho neví a nikdy vědět nebude. Rád jsem vás viděl, Siddhárto, říkám si v duchu, když si nahlas čtu: „Matka Země miluje milovat/ Miluje tvrdě, hravě, bojovně/ drsně a divoce o lásku zápasí/může jí dát i vzít.“
.tomáš Weiss
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.