Uvedené věty mají pejorativní význam, jejich použitím chce řečník naznačit, že jím kritizované rozhodnutí bylo přijato bez znalosti okolností, bez dostatečného průzkumu terénu, bez seznámení se s detaily. Zkrátka, jen tak šmahem, povrchně, bez zvážení všech pro a proti. Rozhodnutí „jen tak od stolu“ je prostě v běžné mluvě považováno za rozhodnutí špatné.
Při každodenním používání této fráze přitom zapomínáme na to klíčové. Podstatná část, možná většina rozhodnutí bývá přijímána v nějaké místnosti u nějakého stolu. Soudy rozhodují na základě informací, důkazů a podkladů, které jim předloží dvě strany sporu, taky „jen tak od stolu“ v soudní síni. A to vydávají verdikt o životě, svobodě a majetku lidí. Nejdou do terénu zkoumat okolnosti kauzy, naopak, čekají, co bude z terénu přineseno k stolu. Vlády a centrální banky taktéž rozhodují nad papíry a od stolu – poněkud většího. Parlamenty mají upravené „stolky“ volených zástupců, kteří od nich též „jen tak“, dle diskuse a podkladů, hlasováním rozhodují o právech a povinnostech lidí a jejich životech. Koneckonců, ta nejvýznamnější rozhodnutí, určující na desetiletí pravidla hry, hranice zemí a osudy lidí na nově nakreslených mapách taktéž dohadují a stvrzují konkrétní hráči u konkrétního stolu, pokud možno ještě v konkrétním městě, které se tím proslaví (či naopak). Od Vídeňského kongresu po Versailles, od Mnichova po Postupim, od Říma po Minsk. Stále je to stejný model. Vybraní lidé sedí u stolu a přijímají fatální rozhodnutí.
Totéž platí nejen ve veřejném, ale i v soukromém životě. Představenstva firem rozhodují o svých marketingových strategiích, nových produktech a personáliích u drahých či levnějších stolů. Tak jako rodiny, které se doma radí a nakonec volí, kam půjde či nepůjde studovat potomek a jestli si pořídí novou nemovitost.
Rozhodnutí od stolu ale mají v době mediální tu potíž, že jsou čím dál méně mediální. Nějací lidé kdesi zasednou, mají nějaké papíry, nějak se tváří a nějak rozhodnou. To se skoro nedá elektronickými médii přenášet. Vysílá se o událostech typu teroristických útoků, bojů, národnostních rozmíšek, bankrotujících vlád, krachujících firem, demonstrujících davů a trpících dětí. Přitom každá z těchto mediálních událostí je nepochybně důsledkem rozhodnutí přijatých u nějakého stolu. Sladké tajemství totiž zní, že rozhodnutí od stolu mohou být dobrá i špatná. Ta první však zmíněné mediální a jiné důsledky nemají. Ale právě proto na nich tak záleží.
Frédéric Bastiat nás ekonomy učil, jak důležité je rozumět tomu, co není na první pohled vidět. Lekce pro dnešek: čím dál méně záleží na událostech, které každý vidí a čím dál více je třeba k porozumění světa sledovat a i ovlivňovat jednání u velkých stolů, které novináři prozívali nudou. A neshazovat „jen tak od stolu“ jejich význam pro běh dějin.
.autor je viceguvernér Českej národnej banky.
Při každodenním používání této fráze přitom zapomínáme na to klíčové. Podstatná část, možná většina rozhodnutí bývá přijímána v nějaké místnosti u nějakého stolu. Soudy rozhodují na základě informací, důkazů a podkladů, které jim předloží dvě strany sporu, taky „jen tak od stolu“ v soudní síni. A to vydávají verdikt o životě, svobodě a majetku lidí. Nejdou do terénu zkoumat okolnosti kauzy, naopak, čekají, co bude z terénu přineseno k stolu. Vlády a centrální banky taktéž rozhodují nad papíry a od stolu – poněkud většího. Parlamenty mají upravené „stolky“ volených zástupců, kteří od nich též „jen tak“, dle diskuse a podkladů, hlasováním rozhodují o právech a povinnostech lidí a jejich životech. Koneckonců, ta nejvýznamnější rozhodnutí, určující na desetiletí pravidla hry, hranice zemí a osudy lidí na nově nakreslených mapách taktéž dohadují a stvrzují konkrétní hráči u konkrétního stolu, pokud možno ještě v konkrétním městě, které se tím proslaví (či naopak). Od Vídeňského kongresu po Versailles, od Mnichova po Postupim, od Říma po Minsk. Stále je to stejný model. Vybraní lidé sedí u stolu a přijímají fatální rozhodnutí.
Totéž platí nejen ve veřejném, ale i v soukromém životě. Představenstva firem rozhodují o svých marketingových strategiích, nových produktech a personáliích u drahých či levnějších stolů. Tak jako rodiny, které se doma radí a nakonec volí, kam půjde či nepůjde studovat potomek a jestli si pořídí novou nemovitost.
Rozhodnutí od stolu ale mají v době mediální tu potíž, že jsou čím dál méně mediální. Nějací lidé kdesi zasednou, mají nějaké papíry, nějak se tváří a nějak rozhodnou. To se skoro nedá elektronickými médii přenášet. Vysílá se o událostech typu teroristických útoků, bojů, národnostních rozmíšek, bankrotujících vlád, krachujících firem, demonstrujících davů a trpících dětí. Přitom každá z těchto mediálních událostí je nepochybně důsledkem rozhodnutí přijatých u nějakého stolu. Sladké tajemství totiž zní, že rozhodnutí od stolu mohou být dobrá i špatná. Ta první však zmíněné mediální a jiné důsledky nemají. Ale právě proto na nich tak záleží.
Frédéric Bastiat nás ekonomy učil, jak důležité je rozumět tomu, co není na první pohled vidět. Lekce pro dnešek: čím dál méně záleží na událostech, které každý vidí a čím dál více je třeba k porozumění světa sledovat a i ovlivňovat jednání u velkých stolů, které novináři prozívali nudou. A neshazovat „jen tak od stolu“ jejich význam pro běh dějin.
.autor je viceguvernér Českej národnej banky.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.