Týdeník Respekt začal kromě jiných aktivit vydávat také hudbu. V Edici Respekt vyšla minulé pondělí, zatím jen jako časopisecká příloha, nová deska zpěvačky a herečky Moniky Načevy. Jmenuje se Mami. Další „lidský“ název ke zpěvačce rozhodně patří.
Stačí si připomenout, že její předchozí album se jmenovalo Fontanela. To je to měkké místo mezi lebečními kostmi, které se dá nahmatat na novorozenecké hlavičce. Tato nezkostnatělost umožňuje růst. Až k divokosti mládí, až k dospělosti matek. Načeva je sympatická tím, že vždycky zpívá v souladu se životem, který právě žije a opakovaně se brání zkostnatění. Teď je to matka dvou dětí, žena na vrcholu emočních a tvůrčích sil s dostatkem klidu, nadhledu a zkušeností. Jako vždycky umělecky co nejsvobodněji čaruje svým hlubokým altem nad kytarou Michala Pavlíčka a beaty a samply mašinkáře s nickem DJ Five.
V pražském Rock Cafe proběhla realese party už 26. září. Mami se předvedla jako ucelená deska hypnotického písničkářství, kde se chemie a příroda vhodně doplňuje. Od Fontanely, jakoby nadopované mateřskými endorfiny, je Mami temnější deska, v textech plná obrazů o válce mezi realitou a vnitřním světem. Za slova na desce jako u Načevy tradičně ručí Jáchym Topol. Tentokrát ale doporučil zpěvačce i začínající spisovatelku a novinářku Markétu Pilátovou, která je podepsána pod dvěma texty. Pavlíček o desce říká, že je to taková hodně divná a neklidná kolekce. Načeva zase tvrdí, že jsou to docela obyčejné písničky. I naživo je cítit, že se na téhle desce všechny její jednotlivosti dostaly do vzácné harmonie, kde tóny a hlasy netrčí v osamělosti rozkouskovaných nápadů, ale vše plyne jako žhavá magma ve stavu beztíže. Prostor a čas jsou nahrazeny emocí, slova se mění v tóny. Když na závěr jako jeden z přídavků koncertu zazní vydařená coververze Magické noci od Plastic People Of The Universe, dostane člověk neodbytný pocit, že se na pódiu každou chvíli objeví sám duch Mejly Hlavsy a bude se spokojeně usmívat. Načeva už po několikáté stvořila se svými spolupracovníky vlastní planetu. Deska Mami bude ve volném prodeji od listopadu. Je na ní co poslouchat a nad čím přemýšlet. „Tohleto je chladej svět/ může ke mně prohořet/ ta tvář v něm je má/dívám se/znám jí ze sna.“
.tomáš Weiss
Stačí si připomenout, že její předchozí album se jmenovalo Fontanela. To je to měkké místo mezi lebečními kostmi, které se dá nahmatat na novorozenecké hlavičce. Tato nezkostnatělost umožňuje růst. Až k divokosti mládí, až k dospělosti matek. Načeva je sympatická tím, že vždycky zpívá v souladu se životem, který právě žije a opakovaně se brání zkostnatění. Teď je to matka dvou dětí, žena na vrcholu emočních a tvůrčích sil s dostatkem klidu, nadhledu a zkušeností. Jako vždycky umělecky co nejsvobodněji čaruje svým hlubokým altem nad kytarou Michala Pavlíčka a beaty a samply mašinkáře s nickem DJ Five.
V pražském Rock Cafe proběhla realese party už 26. září. Mami se předvedla jako ucelená deska hypnotického písničkářství, kde se chemie a příroda vhodně doplňuje. Od Fontanely, jakoby nadopované mateřskými endorfiny, je Mami temnější deska, v textech plná obrazů o válce mezi realitou a vnitřním světem. Za slova na desce jako u Načevy tradičně ručí Jáchym Topol. Tentokrát ale doporučil zpěvačce i začínající spisovatelku a novinářku Markétu Pilátovou, která je podepsána pod dvěma texty. Pavlíček o desce říká, že je to taková hodně divná a neklidná kolekce. Načeva zase tvrdí, že jsou to docela obyčejné písničky. I naživo je cítit, že se na téhle desce všechny její jednotlivosti dostaly do vzácné harmonie, kde tóny a hlasy netrčí v osamělosti rozkouskovaných nápadů, ale vše plyne jako žhavá magma ve stavu beztíže. Prostor a čas jsou nahrazeny emocí, slova se mění v tóny. Když na závěr jako jeden z přídavků koncertu zazní vydařená coververze Magické noci od Plastic People Of The Universe, dostane člověk neodbytný pocit, že se na pódiu každou chvíli objeví sám duch Mejly Hlavsy a bude se spokojeně usmívat. Načeva už po několikáté stvořila se svými spolupracovníky vlastní planetu. Deska Mami bude ve volném prodeji od listopadu. Je na ní co poslouchat a nad čím přemýšlet. „Tohleto je chladej svět/ může ke mně prohořet/ ta tvář v něm je má/dívám se/znám jí ze sna.“
.tomáš Weiss
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.